The Project Gutenberg eBook, R.U.R., by Karel Čapek This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this eBook or online at www.gutenberg.org Title: R.U.R. Author: Karel Čapek Release Date: August 2, 2004 [eBook #13083] Language: Czech Character set encoding: UTF-16 ***START OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** Thanks to Curtis Weyant and Al Haines for creating plain text from HTML. The HTML came from an anonymous donor. ÿþ Karel apek R.U.R. (Rossum´s Universal Robots) Kolektivní drama o vstupní komedii a tYech djstvích OSOBY Harry Domin centrální Yeditel Rossumových Univerzálních Roboto In~. Fabry generální technický Yeditel R.U.R. Dr. Gall pYednosta fyziologického a výzkumného oddlení R.U.R. Dr. Hallemeier pYednosta ústavu pro psychologii a výchovu roboto R.U.R Konzul Busman generální komer ní Yeditel R.U.R. Stavitel Alquist aéf staveb R.U.R. Helena Gloryová Nána její chova Marius Robot Sulla Robotka Radius Robot Damon Robot 1. Robot 2. Robot 3. Robot 4. Robot Primus Robot Helena Robotka Robotský sluha a etní Roboti Domin v pYedehYe asi osmatYicetiletý, vysoký, oholený Fabry rovn~ oholený, plavý, vá~né a jemné tváYe Dr. Gall drobný, ~ivý, sndý, s erným knírem Hallemeier ohromný, hYmotný, se zrzavým anglickým knírem a zrzavým kartá em vlaso Busman tlustý, pleaatý, krátkozraký ~id Alquist staraí ne~ ostatní, nedbale oble ený, dlouhých, proaedivlých vlaso a vouso Helena velmi elegantní Ve vlastní hYe vaichni o deset let staraí. Roboti v pYedehYe oble eni jako lidé. Jsou úse ná v pohybech i výslovnosti, bezvýrazných tváYí, upYeného pohledu. Ve vlastní hYe mají plátné blozy v pasu sta~ené Yemenem a na prsou mosazné íslo. Po pYedehYe a druhém aktu pYestávka. PYedehra ÚstYední kanceláY továrny Rossum s Universal Robots. Vpravo vchod. Okny v pro elní stn pohled na nekone né Yady továrních budov. Vlevo dalaí Yeditelské místnosti. Domin [sedí u velikého amerického psacího stolu v otá ecím kYesle. Na stole ~árovka, telefon, t~ítka, poYada  dopiso, atd., na stn vlevo veliké mapy s lodními a ~elezni ními liniemi, veliký kalendáY, hodiny, je~ ukazují nco málo pYed polednem; na stn vpravo tiatné plakáty: "Nejlacinjaí práce: Rossumovi Roboti" "Tropi tí Roboti, nový vynález. Kus 150 d." "Ka~dý si kup svého Robota!" "Chcete zlevnit svoje výrobky? Objednejte si Rossumovy Roboty." Dále jiné mapy, dopravní lodní Yád, tabulka s telegrafickými záznamy kurso atd. V kontrastu k této výzdob stn je na zemi nádherný turecký koberec, vpravo kulatý stol, pohovka, ko~ená klubovní kYesla a knihovna, v ní~ místo knih stojí láhve s vínem a koYalkami. Vlevo pokladna. Vedle Dominova stolu psací stroj, na nm~ píae dívka Sulla.] Domin: [diktuje] "- ~e neru íme za zbo~í poakozené dopravou. Upozornili jsme vaaeho kapitána hned pYi nakládání, ~e lo je nezposobilá k doprav Roboto, tak~e zkáza nákladu nepadá na náa ú et. Znamenáme se - za Rossum s Universal Robots -" Hotovo? Sulla: Ano. Domin: Nový list. Friedrichswerke, Hamburk. - Datum. - "Potvrzujeme objednávku patnáct tisíc Roboto -" [zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nho] Haló - Zde centrální - ano. - Zajisté. Ale ano, jako v~dycky. - Ovaem, kabelujte jim. - Dobrá - [zavsí telefon] Kde jsem pYestal? Sulla: Potvrzujeme objednávku na patnáct tisíc R. Domin: [zamyalen] Patnáct tisíc R. Patnáct tisíc R. Marius: [vstoupí] Pane Yediteli, njaká dáma prosí - Domin: Kdo? Marius: Nevím. Podává vizitku. Domin: [ te] Prezident Glory. - }e prosím. Marius: [otevYe dveYe] Ra te, paní. [vejde Helena Gloryová. Marius odejde] Domin: [vstane] Ra te. Helena: Pan centrální Yeditel Domin? Domin: Prosím. Helena: Jdi k vám - Domin: - s lístkem prezidenta Gloryho. To sta í. Helena: Prezident Glory je moj otec. Jsem Helena Gloryová. Domin: Sle no Gloryová, je pro nás neoby ejnou ctí, ~e - ~e - Helena: - ~e vám nemo~eme ukázat dveYe. Domin: - ~e smíme pozdravit dceru velkého prezidenta. Prosím, posate se. Sullo, mo~ete odejít. [Sulla odejde] Domin: [usedne] ím mohu poslou~it, sle no Gloryová? Helena: Já jsem pYijela - Domin: - podívat se na naai tovární výrobu lidí. Jako vaechny návatvy. Prosím, beze vaeho. Helena: Myslela jsem, ~e je zakázáno - Domin: - vstoupit do továrny, ovaem. Jen~e ka~dý sem pYijde s n í vizitkou, sle no Gloryová. Helena: A vy uká~ete ka~dému ... ? Domin: Jen nco. Výroba umlých lidí, sle no, je tovární tajemství. Helena: Pro  mne nenecháte domluvit? Domin: Prosím za prominutí. Chtla jste snad Yíci nco jiného? Helena: Chtla jsem se jen zeptat - Domin: - zda bych vám zcela výjime n neukázal naai továrnu. Ale zajisté, sle no Gloryová. Helena: Jak víte, ~e jsem se na to chtla ptát? Domin: Vaichni se ptají stejn. Vstane. Ze zvláatní úcty, sle no, vám uká~eme víc ne~ jiným a - jedním slovem - Helena: Dkuji vám. Domin: Zavá~ete-li se, ~e nikomu neprozradíte ani to nejmenaí - Helena: [vstane a podává mu ruku] Mé estné slovo. Domin: Dkuji. Nechtla byste snad sejmout závoj? Helena: Ach ovaem, vy chcete vidt - PromiHte. Domin: Prosím? Helena: Kdybyste mi pustil ruku. Domin: [pustí] Prosím za prominutí. Helena: [snímá závoj] Chcete vidt, nejsem-li vyzvda . Jak jste opatrní. Domin: [pozoruje ji nadaen] Hm - ovaem - my - tak jest. Helena: Vy mi nedovYujete? Domin: Neoby ejn, sle no hele - pardon, sle no Gloryová. Vskutku neoby ejn potaen - Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano. Pro  - Domin: Proto~e - míním toti~ - ~e jste jeat velmi mladá. Helena: Pojdeme hned do továrny? Domin: Ano. Myslím dvaadvacet, ne? Helena: Dvaadvacet eho? Domin: Let. Helena: Jedenadvacet. Pro  to chcete vdt? Domin: Proto~e - ponvad~ - [s nadaením] Zdr~íte se déle, ~e ano? Helena: Podle toho, co mi uká~ete z výroby. Domin: ertova výroba! Ale zajisté, sle no Gloryová, vaechno uvidíte. Prosím, posate se. Zajímala by vás historie vynálezu? Helena: Ano, prosím vás. [usedne] Domin: Tak tedy. [sedne si na psací stol, pozoruje Helenu uchvácen a odYíkává rychle] Bylo to roku 1920 kdy se starý Rossum veliký filozof ale tehdy jeat mladý u enec odebral na tento daleký ostrov aby studoval moYské ~ivo iastvo te ka. PYitom se pokouael napodobit chemickou syntézou ~ivou hmotu Ye enou protoplazma a~ najednou objevil látku která se chovala naprosto jako ~ivá hmota a  byla jiného chemického slo~ení to bylo roku 1932, práv tyYi sta tyYicet let po objevení Ameriky, uf. Helena: To umíte zpamti? Domin: Ano; fyziologie, sle no Gloryová, není mým Yemeslem. Tak dál? Helena: TYeba. Domin: [slavnostn] A tehdy, sle no, starý Rossum napsal mezi své chemické vzorce tohleto: "PYíroda naala jeden zposob, jak organizovat ~ivou hmotu. Je vaak jiný zposob, jednoduaaí, tvárnjaí a rychlejaí, na nj~ pYíroda vobec nenarazila. Tuto druhou cestu, po které se mohl brát vývoj ~ivota, jsem dneaního dne objevil." PYedstavte si, sle no, ~e tahle veliká slova psal nad chrchlem jakéhosi koloidálního rosolu, který by ani pes nese~ral. PYedstavte si ho, ~e sedí nad zkumavkou a myslí na to, jak z ní vyroste celý strom ~ivota, jak z ní budou vycházet vaechna zvíYata, po ínajíc víYníkem a kon íc - kon íc samotným lovkem. lovk z jiné látky, ne~ jsme my. Sle no Gloryová, to byl ohromný okam~ik. Helena: Tak dál. Domin: Dál? Te alo o to, dostat ~ivot ze zkumavky ven a zrychlit vývoj a utvoYit njaké ty orgány, kosti a nervy a kdesi cosi a nalézt jakési takové látky, katalyzátory, enzymy, hormóny a tak dále, zkrátka, rozumíte tomu? Helena: N - n - nevím. Myslím, ~e jen málo. Domin: Já docela nic. Víte, pomocí tch vodi ek mohl dlat, co chtl. Mohl tYeba dostat medúzu se sokratovským mozkem nebo ~í~alu padesát metro dlouhou. Ale proto~e neml kousku humoru, vzal si do hlavy, ~e udlá normálního obratlovce nebo snad lovka. A tak se do toho pustil. Helena: Do eho? Domin: Do napodobení pYírody. NejdYív zkusil udlat umlého psa. Stálo ho to Yadu let, vyalo z toho cosi jako zakrnlé tele a poalo to za pár dní. Uká~u vám to v muzeu. A pak u~ se dal starý Rossum do vytváYení lovka. [Pauza] Helena: A to nesmím nikomu prozradit? Domin: Nikomu na svt. Helena: `koda, ~e u~ je to ve vaech ítankách. Domin: `koda. Sesko í ze stolu a usedne vedle Heleny. Ale víte, co v ítankách není? duká si na elo. }e byl starý Rossum ú~asný blázen. Vá~n, sle no Gloryová, ale tohle nechte pro sebe. Ten starý výstYedník chtl opravdu dlat lidi. Helena: Ale v~dye vy dláte lidi! Domin: PYibli~n, sle no Heleno. Ale starý Rossum to mínil doslovn. Víte, chtl jaksi vdecky sesadit Boha. Byl straalivý materialista, a proto to vaechno dlal. Nealo mu o nic víc ne~ podat dokaz, ~e nebylo ~ádného Pánaboha zapotYebí. Proto si umanul udlat lovka navlas, jako jsme my. Znáte trochu anatomii? Helena: Jen - docela málo. Domin: Já také. PYedstavte si, ~e si vzal do hlavy vyrobit vaechno do poslední ~lázy jako v lidském tle. Slepé stYevo, mandle, pupek, samé zbyte nosti. Dokonce i - hm - i pohlavní ~lázy. Helena: Ale ty pYece - ty pYece - Domin: - nejsou zbyte né, já vím. Ale mají-li se lidé umle vyrábt, pak není - hm - nijak tYeba - Helena: Rozumím. Domin: Uká~u vám v muzeu, co spackal za deset let dohromady. Ml to být mu~, ~ilo to celé tYi dny. Starý Rossum neml trochy vkusu. Bylo to hrozné. Bylo to hrozné, co udlal. Ale mlo to uvnitY vaechno, co má lovk. Skute n, ú~asn piplavá práce. A tehdy sem pYiael in~enýr Rossum, synovec starého. Geniální hlava, sle no Gloryová. Jak uvidl, co tropí starý, Yekl: "To je nesmysl, vyrábt lovka deset let. Nebudea-li ho vyrábt rychleji ne~ pYíroda, pak na ten celý krám nakaalat." A pustil se sám do anatomie. Helena: V ítankách je to jinak. Domin: [vstane] V ítankách je placená reklama a ostatn nesmysl. Stojí tam napYíklad, ~e Roboty vynalezl starý pán. Zatím e starý pán hodil na univerzitu, ale o tovární výrob neml pontí. Myslel, ~e udlá skute né lidi, tedy snad njaké nové Indiány, docenty nebo idioty, víte? A teprve mladý Rossum ml nápad udlat z toho ~ivé a inteligentní pracovní stroje. Co je v ítankách o spolupráci obou velikých Rossumo, je povída ka. Ti dva se ukrutn hádali. Starý ateista neml drobet pochopení pro industrii, a kone n ho mladý zavYel do njaké laboratoYe, aby se tam piplal se svými velikými potraty, a za al to vyprávt sám, po in~enýrsku. Starý Rossum ho doslovn proklel a do své smrti usmolil jeat dv fyziologické obludy, a~ ho nakonec naali v laboratoYi mrtvého. To je celá historie. Helena: A co tedy mladý? Domin: Mladý Rossum, sle no, to byl nový vk. Vk výroby po vku poznání. Kdy~ si okoukl anatomii lovka, vidl hned, ~e je to pYília slo~ité a ~e by to dobrý in~enýr udlal jednoduaeji. Za al tedy pYedlávat anatomii a zkouael, co se dá vynechat nebo zjednoduait - Zkrátka, sle no Gloryová, nenudí vás to? Helena: Ne, naopak, je to hrozn zajímavé. Domin: Tak tedy mladý Rossum si Yekl: lovk, to je nco, co dejme tomu cítí radost, hraje na housle, chce jít na procházku a vobec potYebuje dlat spoustu vcí, které - které jsou vlastn zbyte né. Helena: Oho! Domin: Po kejte. Které jsou zbyte né, kdy~ má tYeba tkát nebo s ítat. Naftový motor nemá mít tYapce a ornamenty, sle no Gloryová. A vyrábt umlé dlníky je stejné jako vyrábt naftové motory. Výroba má být co nejjednoduaaí a výrobek prakticky nejlepaí. Co myslíte, jaký dlník je prakticky nejlepaí? Helena: Nejlepaí? Snad ten, který - který - Kdy~ je poctivý - a oddaný. Domin: Ne, ale ten nejlacinjaí. Ten, který má nejmíH potYeb. Mladý Rossum vynalezl dlníka s nejmenaím po tem potYeb. Musel ho zjednoduait. Vyhodil vaechno, co neslou~í pYímo práci. Tím vlastn vyhodil lovka a udlal Robota. Drahá sle no Gloryová, Roboti nejsou lidé. Jsou mechanicky dokonalejaí ne~ my, mají ú~asnou rozumovou inteligenci, ale nemají duai. Ó, sle no Gloryová, výrobek in~enýra je technicky vytYíbenjaí ne~ výrobek pYírody. Helena: Xíká se, ~e lovk je výrobek bo~í. Domin: Tím hoY. Boh neml ani pontí o moderní technice. VYila byste, ~e si nebo~tík mladý Rossum zahrál na Boha? Helena: Jak, prosím vás? Domin: Za al vyrábt Nadroboty. Pracovní obry. Zkusil to s postavami tyYmetrovými, ale to byste nevYila, jak se ti mamuti lámali. Helena: Lámali? Domin: Ano. Z ni eho nic jim praskla noha nebo nco. Naae planeta je patrn trochu malá pro obry. Te dláme jen Roboty pYirozené velikosti a velmi sluané lidské úpravy. Helena: Vidla jsem první Roboty u nás. Obec je koupila ... chci Yíci vzala do práce - Domin: Koupila, drahá sle no. Roboti se kupují. Helena: - získala jako metaYe. Vidla jsem je mést. Jsou tak divní, tak tiaí. Domin: Vidla jste mou písaYku? Helena: Nevaimla jsem si. Domin: [zvoní] Víte, akciová továrna Rossumových Univerzálních Roboto dosud nevyrábí jednotné zbo~í. Máme jemnjaí a hrubaí Roboty. Ti lepaí budou snad ~ít dvacet let. Helena: Pak hynou? Domin: Ano, opotYebují se. [vstoupí Sulla] Domin: Sullo, uka~te se sle n Gloryové. Helena: [vstane a podává jí ruku] Taí mne. Je vám asi hrozn smutno tak daleko od svta, vite? Sulla: To neznám, sle no Gloryová. Ra te usednout, prosím. Helena: [usedne] Odkud jste, sle no? Sulla: Odtud, z továrny. Helena: Ach, vy jste se narodila tady? Sulla: Ano, byla jsem tu udlána. Helena: [vysko í] Co~e? Domin: [smje se] Sulla není lovk, sle no, Sulla je Robot. Helena: Prosím za odpuatní - Domin: [polo~í ruku Sulle na rameno] Sulla se nehnvá. Podívejte se, sle no Gloryová, jakou dláme plee. Sáhnte jí na tváY. Helena: Oh, ne, ne! Domin: Nepoznala byste, ~e je z jiné látky ne~ my. Prosím, má i typické chmýYí blondýnek. Jen o i jsou drobátko - Ale zato vlasy! Obraete se, Sullo! Helena: PYestaHte u~! Domin: PohovoYte s hostem, Sullo. Je to vzácná návatva. Sulla: Prosím, sle no, posate se. [ob usednou] Mla jste dobrou plavbu? Helena: Ano - za - zajisté. Sulla: Nevracejte se po Amélii, Sle no Gloryová. Barometr siln klesá, na 705. Po kejte na Pensylvánii, to je velmi dobrá, velmi silná lo. Domin: Kolik? Sulla: Dvacet uzlo za hodinu. Toná~ dvanáct tisíc. Domin: [smje se] Dost, Sullo, dost. Uka~te nám, jak umíte francouzsky. Helena: Vy umíte francouzsky? Sulla: Umím tyYi jazyky. Píai Dear Sir! Monsieur! Geehrter Herr! Ctný pane! Helena: [vysko í] To je humbuk! Vy jste aarlatán! Sulla není Robot, Sulla je dv e jako já! Sullo, to je hanebné - pro  hrajete takovou komedii? Sulla: Já jsem Robot. Helena: ne, ne, vy l~ete! Oh, Sullo, odpusete, já vím - donutili vás, abyste jim dlala reklamu! Sullo, vy jste dv e jako já, ~e? Xeknte! Domin: Lituji, sle no Gloryová. Sulla je Robot. Helena: Vy l~ete! Domin: [vzty í se] Jak~e? - [zazvoní] PromiHte, sle no, pak vás musím pYesvd it. [vejde Marius] Domin: Marie, dovete Sullu do pitevny, aby ji otevYeli. Rychle! Helena: Kam? Domin: Do pitevny. A~ jí rozYíznou, pojdete se na ní podívat. Helena: Nepojdu. Domin: Pardon, mluvila jste o l~i. Helena: Vy ji chcete dát zabít? Domin: Stroje se nezabíjejí. Helena: [obejme Sullu] Nebojte se, Sullo, já vás nedám! Xeknte, drahouaku, jsou k vám vaichni tak suroví? To se nesmíte dát líbit, slyaíte? Nesmíte, Sullo! Sulla: Já jsem Robot. Helena: To je jedno. Roboti jsou stejn dobYí lidé jako my. Sullo, vy byste se nechala rozYíznout? Sulla: Ano. Helena: Oh, vy se nebojíte smrti? Sulla: Neznám, sle no Gloryová. Helena: Víte, co by se pak s vámi stalo? Sulla: Ano, pYestala bych se hýbat. Helena: To je hrrozné! Domin: Marie, Yeknte sle n co jste. Marius: Robot Marius. Domin: Dal byste Sullu do pitevny? Marius: Ano. Domin: Nelitoval byste jí? Marius: Neznám. Domin: Co by se s ní stalo? Marius: PYestala by se hýbat. Dali by ji do stoupy. Domin: To je smrt, Marie. Bojíte se smrti? Marius: Ne. Domin: Tak vidíte, sle no Gloryová. Roboti nelpí na ~ivot. Nemají toti~ ím. Nemají po~itko. Jsou mén ne~ tráva. Helena: Oh, pYestaHte! Poalete je aspoH pry ! Domin: Marie, Sullo, mo~ete odejít. [Sulla a Marius odejdou] Helena: Jsou hrrozní! To je ohavné, co dláte! Domin: Pro  ohavné? Helena: Nevím. Pro  - pro  jste jí dali jméno Sulla? Domin: Nehezké jméno? Helena: Je to mu~ské jméno. Sulla byl Yímský vojevodce. Domin: Oh, myslili jsme, ~e Marius a Sulla byli milenci. Helena: Ne, Marius a Sulla byli vojevodci a bojovali proti sob roku - roku - Nevím u~. Domin: Pojte sem k oknu. Co vidíte? Helena: Zedníky. Domin: To jsou Roboti. Vaichni naai dlníci jsou Roboti. A tady dole, vidíte nco? Helena: Njaká kanceláY. Domin: Ú tárna. A v ní - Helena: - plno úYedníko. Domin: To jsou Roboti. Vaichni naai úYedníci jsou Roboti. A~ uvidíte továrnu - [v tom spustí tovární píaealy a sirény] Domin: Poledne. Roboti nevdí, kdy pYestat v práci. Ve dv hodiny vám uká~u dí~e. Helena: Jaké dí~e? Domin: [suae] Msidla na tsto. V ka~dém se míchá látka na tisíc Roboto najednou. Potom kád na játra, mozky a tak dále. Pak uvidíte továrnu na kosti. Potom vám uká~u pYádelnu. Helena: Jakou pYádelnu? Domin: PYádelnu nervo. PYádelnu ~il. PYádelnu, kde b~í najednou celé kilometry za~ívacích rour. Pak je montovna, kde se to dává dohromady, víte, jako automobily. Ka~dý dlník pYidlá jen jednu sou ást, a zas to samo inn b~í dál k druhému, tYetímu, donekone na. To je nejzajímavjaí podívaná. Pak pYijde suaárna a skladiat, kde erstvé výrobky pracují. Helena: Proboha, hned musejí pracovat? Domin: Pardon. Pracují, jako pracuje nový nábytek. Zvykají si na existenci. Jaksi uvnitY srostají i co. Mnoho v nich dokonce nov narostá. Rozumíte, musíme nechat drobet místa pro pYirozený vývoj. A zatím se výrobky apretují. Helena: Co to je? Domin: Tolik co u lidí "akola". U í se mluvit, psát a po ítat. Mají toti~ ú~asnou pame. Kdybyste jim pYe etla dvacetisvazkový Nau ný slovník, budou vám vaechno opakovat po poYádku. Nco nového nikdy nevymyslí. Mohli by docela dobYe u it na univerzitách. Pak se roztYídí a rozealou. Denn patnáct tisíc kuso, nepo ítajíc stálé procento vadných, které se hodí do stoupy... a tak dále a tak dále. Helena: Zlobíte se na mne? Domin: Ale chraH boh! Myslím jen, ~e .. ~e jsme mohli mluvit o jiných vcech. Je nás tu jen hrstka mezi stotisíci Roboty, a ~ádná ~ena. Mluvíme jen o výrob, celý den, ka~dý den - Jsme jako prokletí, sle no Gloryová. Helena: Mn je tak líto, ~e jsem Yekla, ~e - ~e - ~e l~ete - [Zaklepání] Domin: Vejdte, mládenci. [Zleva vyjdou in~. Fabry, dr. Gall, dr. Hallemeier, stavitel Alquist] Dr. Gall: Pardon, neruaíme? Domin: Pojte sem. Sle no Gloryová, to jsou Alquist, Fabry, Gall, Hallemeier. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: [v rozpacích] Dobrý den. Fabry: Nemli jsme potuchy - Dr. Gall: Nekone n poctni - Alquist: Bute vítána, sle no Gloryová. [Zprava vrazí Busman] Busman: Haló, co tu máte? Domin: Sem, Busmane. To je náa Busman, sle no. Dcera prezidenta Gloryho. Helena: Taí mne. Busman: Jeminá ku, to je sláva! Sle no Gloryová, smíme kabelovat do novin, ~e jste rá ila zavítat -? Helena: Ne, ne, prosím vás! Domin: Prosím, sle no, posate se. [Fabry, Busman a Dr. Gall pYitahují lenoaky] Fabry: Prosím - Busman: Ra te - Dr. Gall: Pardon - Alquist: Sle no Gloryová, jakou jste mla cestu? Dr. Gall: Zdr~íte se u nás déle? Fabry: Co Yíkáte továrn, sle no Gloryová? Hallemeier: Vy jste pYijela na Amélii? Domin: Ticho, nechte mluvit sle nu Gloryovou. Helena: [k Dominovi] O em mám s nimi mluvit? Domin: [s údivem] O em chcete. Helena: Mám... smím mluvit docela otevYen? Domin: Ale ovaem. Helena: [váhá, pak zoufale odhodlána] Xeknte, není vám nikdy trapno, jak s vámi nakládají? Fabry: Kdo, prosím? Helena: Vaichni lidé. [Vaichni se na sebe zara~en dívají] Alquist: S námi? Dr. Gall: Pro  myslíte? Hallemeier: U sta hromo! Busman: Ale boh uchovej, sle no Gloryová! Helena: Co~ necítíte, ~e byste mohli existovat lépe? Dr. Gall: PYijde na to, sle no. Jak to myslíte? Helena: Myslím, ~e - vybuchne -, ~e je to ohavné! }e je to straané! [Vstane] Celá Evropa mluví o tom, co se tu s vámi dje! Proto sem jedu, abych to uvidla, a je to tisíckrát horaí, ne~ si kdo mysli! Jak to mo~ete snáaet? Alquist: Co snáaet? Helena: Své postavení. Proboha, v~dye jste lidé jako my, jako celá Evropa, jako celý svt! To je skandální, to je nedostojné, jak ~ijete! Busman: Propána, sle no! Fabry: Ne, mládenci, má trochu pravdu. }ijeme tu jist jako Indiáni. Helena: HoY ne~ Indiáni! Smím, oh, smím vám Yíkat bratYi? Busman: Ale bo~í ku, pro pak ne? Helena: BratYi, nepYijela jsem jako dcera prezidentova. PYijela jsem za Ligu humanity. BratYi, Liga humanity má u~ pYes dv st tisíc leno. Dv st tisíc lidi stojí za vámi a nabízí vám svou pomoc. Busman: Dv st tisíc lidí, pane ku, to u~ je sluané, to je docela krásné. Fabry: Xíkám vám v~dycky, není nad starou Evropu. Vidíte, nezapomnla na nás. Nabízí nám pomoc. Dr. Gall: Jakou pomoc? Divadlo? Hallemeier: Orchestr? Helena: Víc ne~ to. Alquist: Vás samotnou? Helena: Oh, co~ o mne! Zostanu, pokud bude tYeba. Busman: Panebo~e, to je radost! Alquist: Domine, pojdu pYipravit pro sle nu nejlepaí pokoj. Domin: Po kejte chvilku. Bojím se, ~e - ~e sle na Gloryová jeat nedomluvila. Helena: Ne, nedomluvila. Leda byste mi násilím zavYel ústa. Dr. Gall: Harry, opova~te se! Helena: Dkuji vám. Vdla jsem, ~e mne budete chránit. Domin: Pardon, sle no Gloryová. Jste si tím jista, ~e mluvíte s Roboty? Helena: [zarazí se] S kým jiným? Domin: Je mi líto. Ti pánové jsou toti~ lidé jako vy. Jako celá Evropa. Helena: [k ostatním] Vy nejste Roboti? Busman: [Yehtá se] Boh uchovej! Hallemeier: Fuj, Roboti! Dr. Gall: [smje se] Pkn dkujem! Helena: Ale... to není mo~no! Fabry: Na mou est, sle no, my nejsme Roboti. Helena: [k Dominovi] Pro  jste mi tedy Yíkal, ~e vaichni vaai úYedníci jsou Roboti? Domin: Ano, úYedníci. Ale Yeditelové ne. Dovolte, sle no Gloryová: in~enýr Fabry, generální technický Yeditel Rossumových Univerzálních Roboto. Doktor Gall, pYednosta fyziologického a výzkumného oddlení. Doktor Hallemeier, pYednosta ústavu pro psychologii a výchovu Roboto. Konzul Busman, generální komer ní Yeditel, a stavitel Alquist, aéf staveb Rossumových Univerzálních Roboto. Helena: Odpusete, pánové, ~e - ~e -- - Je to hrrozné, co jsem provedla? Alquist: Ale chraH boh, sle no Gloryová. Prosím, sednte. Helena: [usedne] Jsem hloupé dv e. Te - te mne poalete první lodí zpátky. Dr. Gall: Za nic na svt, sle no. Pro  bychom vás posílali pry ? Helena: Proto~e u~ víte - proto~e - proto~e bych vám bouYila Roboty. Domin: Drahá sle no Gloryová, tady u~ bylo na sta spasitelo a proroko. Ka~dá lo nkterého pYiveze. MisionáYe, anarchisty, Armádu spásy, vaechno mo~né. To je vám ú~asné, co je na svt církví a blázno. Helena: A vy je necháte mluvit k Robotom? Domin: Pro  ne? Doposud toho vaichni nechali. Roboti si vaechno pamatuji, ale nic víc. Dokonce se ani nesmjí tomu, co lidé Yíkají. Skute n, pYímo k nevíYe. Baví-li vás to, drahá sle no, dovedu vás do skladiat Roboto. Je jich tam asi tYi sta tisíc. Busman: TYi sta tyYicet sedm tisíc. Domin: Dobrá. Mo~ete k ním promluvit, co chcete. Mo~ete jim pYe íst bibli, logaritmy nebo co je vám libo. Mo~ete jim dokonce kázat o lidských právech. Helena: Oh, myslím, ~e... kdyby se jim ukázalo trochu lásky - Fabry: Nemo~no, sle no Gloryová. Nic není lovku cizejaího ne~ Robot. Helena: Pro  je tedy dláte? Busman: Hahaha, to je dobré! Pro  se dlají Roboti! Fabry: Pro práci, sle no. Jeden Robot nahradí dva a pol dlníka. Lidský stroj, sle no Gloryová, byl náramn nedokonalý. Musel se jednou kone n odstranit. Busman: Byl pYília drahý. Fabry: Byl málo výkonný. Moderní technice u~ nemohl sta it. A za druhé - za druhé - je to veliký pokrok, ~e... pardon. Helena: Co? Fabry: Prosím za odpuatní. Je to veliký pokrok rodit strojem. Je to pohodlnjaí a rychlejaí. Ka~dé zrychlení je pokrok, sle no. PYíroda nemla pontí o moderním tempu práce. Celé dtství je technicky vzato holý nesmysl. Prost ztracený as. Neudr~itelné mrhání asem, sle no Gloryová. A za tYetí - Helena: Oh, pYestaHte! Fabry: Prosím. Dovolte, co vlastn chce ta vaae Liga - Liga - Liga humanity? Helena: Má zvláat - zvláat má chránit Roboty a - a zajistit jim - dobré zacházení. Fabry: To není apatný cíl. Se stroji se má dobYe zacházet. Namouduai, to si chválím. Nemám rád poakozené vci. Prosím vás, sle no Gloryová, zapiate nás vaechny za pYispívající, za Yádné, za zakládající leny té vaaí Ligy! Helena: Ne, vy mi nerozumíte. My chceme - zvláat - my chceme Roboty osvobodit! Hallemeier: Jak, prosím vás? Helena: Má se s nimi jednat... jednat... jako s lidmi. Hallemeier: Aha. Mají snad hlasovat? Nemají dokonce dostávat mzdu? Helena: Ovaem~e mají! Hallemeier: Koukejme. A co by s ní, prosím vás, dlali? Helena: Koupili si... co potYebují... co by je tailo. Hallemeier: To je moc hezké, sle no; jenom~e Roboty nic netaí. Hrome, co si mají koupit? Mo~ete je krmit ananasy, slámou, ím chcete; jim je to jedno, nemají vobec chuti. Nemají na ni em zájmu, sle no Gloryová. U erta, nikdo jeat nevidl, ~e by se Robot usmál. Helena: Pro ... pro ... pro  je neudláte aeastnjaí? Hallemeier: To nejde, sle no Gloryová. Jsou to jen Roboti. Bez vlastní vole. Bez váaní. Bez djin. Bez duae. Helena: Bez lásky a vzdoru? Hallemeier: To se rozumí. Roboti nemilují nic, ani sebe. A vzdor? Já nevím; jen zYídka, jen asem - Helena: Co? Hallemeier: Nic vlastn. Nkdy se jaksi pominou. Cosi, jako padoucnice, víte? Xíká se tomu kYe  Roboto. Najednou nkterý praatí vaím, co má v ruce, stojí, skYípá zuby - a musí pYijít do stoupy. Patrn porucha organismu. Domin: Vada ve výrob. Helena: Ne, ne, to je duae! Fabry: Myslíte, ~e duae za íná skYípáním zubo? Domin: To se odstraní, sle no Gloryová. Doktor Gall dlá zrovna njaké pokusy Dr. Gall: S tímhle ne, Domine; te dlám nervy na bolest. Helena: Nervy na bolest? Dr. Gall: Ano. Roboti skoro necítí tlesné bolesti. Víte, nebo~tík mladý Rossum pYília omezil nervovou soustavu. To se neosvd ilo. Musíme zavést utrpení. Helena: Pro  - pro  - Nedáte-li jim duai, pro  jim chcete dát bolest? Dr. Gall: Z promyslových dovodo, sle no Gloryová. Robot se nkdy poakodí sám, proto~e ho to nebolí; str í ruku do stroje, ulomí si prst, rozbije si hlavu, to mu je jedno. Musíme jim dát bolest; to je automatická ochrana pYed úrazem. Helena: Budou aeastnjaí, kdy~ budou cítit bolest? Dr. Gall: Naopak; ale budou technicky dokonalejaí. Helena: Pro  jim nestvoYíte duai? Dr. Gall: To není v naai moci. Fabry: To nyní v naaem zájmu. Busman: To by zdra~ilo výrobu. Propáni ka, krásná dámo, v~dye my to dláme tak lacino! Sto dvacet dolaro oaacený kus, a pYed patnácti lety stál deset tisíc! PYed pti lety jsme pro n kupovali aaty; dnes máme vlastní tkalcovny a jeat expedujeme láte ky ptkrát lacinji ne~ jiné továrny. Prosím vás, sle no Gloryová, co platíte metr plátna? Helena: Nevím - - skute n -- zapomnla jsem. Busman: Moj ty Tondo, a pak chcete zakládat Ligu humanity! Stojí u~ jen tYetinu, sle no; vaechny ceny jsou dnes na tYetin a jeat pojdou ní~, ní~, ní~, a~ - takhle. He? Helena: Nerozumím. Busman: Jeminá ku, sle no, to znamená, ~e práce klesla v cen! V~dye Robot i s krmením stojí za hodinu tYi tvrt centíku! To je vám legra ní, sle no: vaechny továrny praskají jako ~aludy nebo honem kupují Roboty, aby zlevnily výrobu. Helena: Ano, a vyhazují dlníky na dla~bu. Busman: Haha, to se rozumí! Ale my, bo~í dobroto, my jsme zatím vrhli pt set tisíc tropických Roboto na argentinské pampy, aby pstili paenici. Bute tak dobrá, co stojí u vás libra chleba? Helena: Nemám pontí. Busman: Tak vidíte; te stojí dva centíky v té vaaí dobré staré Evrop; ale to je náa chlebí ek, rozumíte? Dva centíky libra chleba; a Liga humanity o tom nemá tuaení! Haha, sle no Gloryová, vy nevíte, co to je pYília drahý krajíc. Pro kulturu a tak dále. Ale za pt let, no tak, vsate se! Helena: Co? Busman: }e za pt let Budou ceny vaeho na ~ádná celá deset. Lidi ky, za pt let se utopíme v paenici a vaem mo~ném. Alquist: Ano, a vaichni dlníci svta budou bez práce. Domin: [vstane] Budou, Alquiste. Budou, sle no Gloryová. Ale do desíti let nadlají Rossumovi Univerzální Roboti tolik paenice, tolik látek, tolik vaeho, ~e Yekneme: vci u~ nemají ceny. Nyní ber ka~dý, kolik potYebujea. Není bídy. Ano, budou bez práce. Ale pak nebude u~ vobec ~ádné práce. Vaechno udlají ~ivé stroje. lovk bude dlat jen to, co miluje. Bude ~ít jen proto, aby se zdokonaloval. Helena: [vstane] Bude to tak? Domin: Bude. Nemo~e to být jinak. PYedtím snad pYijdou straalivé vci, sle no Gloryová. Tomu se nedá prost zabránit. Ale pak pYestane slu~ebnictví lovka lovku a otro ení lovka hmot. Nikdo u~ nebude platit za chléb ~ivotem a nenávistí. Ty u~ nejsi dlník, ty u~ nejsi písaY; ty u~ nekopea uhlí a ty nestojía u cizího stroje. U~ nebudea své duae utrácet v práci, kterou jsi proklínal! Alquist: Domine, Domine! To, co Yíkáte, vypadá pYília jako ráj. Domine, bývalo nco dobrého v slou~ení a nco velkého v pokoYení. Ach, Harry, byla nevím jaká ctnost v práci a únav. Domin: Snad byla. Ale nemo~eme po ítat s tím, co se ztratí, kdy~ pYedláváme svt od Adama. Adame, Adame! u~ nebudea jíst chléb svoj v potu tváYe; u~ nepoznáa hladu a ~ízn, únavy a poní~ení; vrátía se do ráje, kde t ~ivila ruka Pán. Budea svobodný a svrchovaný; nebudea mít jiného úkolu, jiné práce, jiné starosti ne~ zdokonalit sama sebe. Budea pánem stvoYení. Helena: Zmátl jste mne. Jsem poaetilé dv e. Chtla bych - chtla bych tomu vYit. Dr. Gall: Jste mladaí ne~ my, sle no Gloryová. Do káte se vaeho. Hallemeier: Tak jest. Já myslím, ~e by sle na Gloryová mohla s námi posnídat. Dr. Gall: Toe se rozumí! Domine, poproste za nás vaechny. Domin: Sle no Gloryová, proka~te nám tu est. Helena: Ale to pYece - Jak bych mohla? Fabry: Za Ligu humanity, sle no. Busman: A na její po est. Helena: Ah, v tom pYípad - snad - Fabry: Tak sláva! Sle no Gloryová, promiHte na pt minut. Dr. Gall: Pardon. Busman: Propána, musím kabelovat - Hallemeier: Hrome, a já jsem zapomnl - [Vaichni, krom Domina, se hrnou ven] Helena: Pro  jdou vaichni pry ? Domin: VaYit, sle no Gloryová. Helena: Co vaYit? Domin: Snídani, sle no Gloryová. Nám vaYí Roboti a - a - proto~e nemají ~ádné chuti, není to docela - Hallemeier toti~ výborn roatí. A Gall dovede jakousi omá ku, a Busman se vyzná v omelet - Helena: Proboha, to je hostina! A co dovede pan - stavitel Domin: Alquist? Nic. Jenom upraví stol a - a Fabry se~ene trochu ovoce. Velice skromná kuchyn, sle no Gloryová. Helena: Chtla jsem se vás zeptat - Domin: Také bych se vás chtl na nco zeptat. Postaví své hodinky na stol. Pt minut asu. Helena: Na  zeptat? Domin: Pardon, vy jste se ptala dYíve. Helena: Snad to je ode mne hloupé, ale - Pro  vyrábíte ~enské Roboty, kdy~ - kdy~ Domin: - kdy~ u nich, hm, kdy~ pro n pohlaví nemá významu? Helena: Ano. Domin: Je jistá poptávka, víte? Slu~ky, prodava ky, písaYky - Lidé jsou na to zvyklí. Helena: A - a Yeknte, jsou Roboti - a Robotky -- navzájem - naprosto - Domin: Naprosto lhostejní, drahá sle no. Není ani stopy po njaké náklonnosti. Helena: Oh, to je - hrrozné! Domin: Pro ? Helena: Je to - je to - tak nepYirozené! lovk ani neví, má-li si je proto oaklivit, nebo - jim závidt - nebo snad - Domin: - je litovat. Helena: To nejspía! - Ne, pYestaHte! Na  jste se chtl ptát? Domin: Rád bych se zeptal, sle no Gloryová, nechcete-li si mne vzít. Helena: Jak vzít? Domin: Za, mu~e. Helena: Ne! Co vás to napadlo? Domin: [dívá se na hodinky] Jeat tYi minuty. Nevezmete-li si mne, musíte si vzít nkterého z ostatních pti. Helena: Ale chraH boh! Pro  bych si ho brala? Domin: Proto~e vás vaichni po Yad po~ádají. Helena: Jak by se mohli opová~it? Domin: Lituji velice, sle no Gloryová. Zdá se, ~e se do vás zamilovali. Helena: Prosím vás, ae to nedlají! Já - já hned odjedu. Domin: Heleno, snad jim neudláte takový zármutek, ~e byste je odmítla? Helena: Ale v~dye - v~dy si nemohu vzít vaech aest! Domin: Ne, ale aspoH jednoho. Nechcete-li mne, tedy Fabryho. Helena: Nechci Domin: Doktora Galla. Helena: Ne, ne, ml te! Nechci ~ádného! Domin: Jeat dv minuty. Helena: To je hrrozné! Vemte si njakou Robotku. Domin: Není ~ena. Helena: Oh, jen to vám schází! Myslím, ~e - ~e byste si vzal ka~dou, která sem pYijede. Domin: Bylo jich tu, Heleno. Helena: Mladé? Domin: Mladé. Helena: Pro  jste si ~ádnou nevzal? Domin: Proto~e jsem neztratil hlavu. A~ dnes. Hned jak jste sHala závoj. Helena: - - Já vím. Domin: Jeat jedna minuta. Helena: Ale já nechci, proboha! Domin: [polo~í jí ob ruce na ramena] Jeat jedna minuta. Buto mn Yeknte do o í nco straan zlého, a pak vás nechám. Nebo - nebo - Helena: Vy jste surovec! Domin: To nic není. Mu~ má být trochu surovec. To patYí k vci. Helena: Vy jste blázen! Domin: lovk má být trochu blázen, Heleno. To je na nm to nejlepaí. Helena: Vy jste - vy jste - ah bo~e! Domin: Tak vidíte. Hotovo? Helena: Ne, ne! Prosím vás, pusete! V~dye mne rrrozma káte! Domin: Poslední slovo, Heleno. Helena: [brání se] Za nic na svt - Ale Harry! [Zaklepání. Vejdou Busman, Dr. Gall a Hallemeier v kuchyHských zástrách. Fabry s kyticí a Alquist s ubrouskem pod pa~í.] Domin: U~ jste to upekli? Busman: [slavnostn] Ano. Domin: My také. OPONA ----------------------------------------------------------------------- --------- DJSTVÍ PRVNÍ [Helenin salón. Vlevo tapetové dveYe do hudebního salónu, vpravo dveYe do Heleniny lo~nice. UprostYed okna k moYi a pYístavu. Toaletní zrcadlo s drobnostkami, stol, pohovka a kYesla, komoda, psací stolek se stojací ~árovkou, vpravo krb rovn~, se stojacími ~árovkami. Celý salón do drobností má moderní a ist ~enský ráz.] [Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po api kách a nesou plné náru e kytic a kvtiná o] Fabry: Kam to vaechno dáme? Hallemeier: Uf! Slo~í své bYím a ~ehná velkým kYí~em dveYe napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoH o ni em. Domin: Ona vobec neví. Fabry: [dává kytice do váz] AspoH dnes aby to neprasklo - Hallemeier: [rovná kvtiny] U erta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, moj poslední - Cyclamen Helenae. Domin: [vyhlí~í z okna] }ádná lo, ~ádná lo- - Hoai, to u~ je zoufalé. Hallemeier: Ticho! Kdyby vás slyaela! Domin: Nemá ani tuaení. [Zívá zimni n] Jeat~e Ultimus v as pYiplul. Fabry: [nechá kvtin] Myslíte, ~e u~ dnes -? Domin: Nevím. - Jak krásné jsou kvtiny! Hallemeier: [pYiblí~í se k nmu] To jsou nové primule, víte?A tohle je moj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje kvtin. Naael jsem báje né rychlení, lov e! Nádherné variety! PYíatí rok udlám v kvtinách zázraky! Domin: [oto í se] Co~e, pYíatí rok? Fabry: AspoH vdt, co je v Havru - Domin: Ticho! [Hlas Heleny zprava] Náno! Domin: Pry  odtud! Vaichni po api kách odejdou tapetovýma dveYmi. [Hlavními dveYmi zleva vchází Nána] Nána: [uklízí] NeYádi aeredný! Pohani! Bo~e m netrestej, ale já bych je - Helena: [pozpátku ve dveYích] Náno, poj mne zapnout! Nána: No hned, no hned. [Zapíná Helen aaty] Bo~e na nebi, to je zvY! Helena: Roboti? Nána: Fi, ani je menovat nechci. Helena: Co se stalo? Nána: Zas to jednoho u nás chytlo. Za ne tYískat do soch a vobrazu, skYípá zubama, pnu u huby - Na isto pominutej, brr. Dye to je horaí ne~ zvíYe. Helena: Kterého to chytlo? Nána: Toho - toho - `ak to ani kYeseanský meno nemá! Toho z knihovny. Helena: Radia? Nána: Zrouna toho. `marjájozef, já si to voaklivím! Ani pavouka si tak nevoaklivím jako ty pohany. Helena: Ale Náno, ~e ti jich není líto! Nána: `ak vy si je taky voaklivíte. Pro pak ste si m pYi vezla sem? Pro pak ~ádný z nich nesmí na vás ani aáhnout? Helena: Neoaklivím, namouduai, Náno. Je mi jich tak líto! Nána: Voaklivíte. Ka~dej lovk si je musí voaklivt. Dye i ten pes si je voakliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dy~ cejtí ty nelidy, fuj. Helena: Pes nemá rozum. Nána: Je lepaí ne~ voni, Heleno. Von dobYe ví, ~e je nco víc a ~e je vod Pánaboha. Dye i ten koH se plaaí, dy~ potká pohana. Dye ani mladý to nemá, a i pes má mladý a ka~dej má mladý Helena: Prosím t, Náno, zapínej! Nána: No hned. Já Yíkám, to je proti Pánubohu, to je áblovo vHuknuti, dlat ty maakary maainou. Rouhání je proti StvoYiteli, [zvedne ruku] je to urá~ka Pána, kterej nás stvoYil k v obrazu svýmu, Heleno. A vy ste zneuctili vobraz bo~í. Za tohle pYijde straanej trest z nebe, to si pamatujte, straanej trest! Helena: Co to tu voní? Nána: Kytky. Pán je sem dal. Helena: Ne, ty jsou krásné! Náno, podívej se! Co je dnes? Nána: Nevim. Ale ml by bejt konec svta. [Zaklepání] Helena: Harry? [Vejde Domin] Helena: Harry, co je dnes? Domin: Hádej! Helena: Moj svátek? Ne! Narozeniny? Domin: Nco lepaího. Helena: Já nevím - Xekni honem! Domin: Dnes je tomu deset let, co jsi sem pYijela. Helena U~ deset let? Práv dnes? - Náno, prosím t Nána: Dye u~ du! [Odejde vpravo] Helena: [Líbá Domina] }es na to pamatoval! Domin: Stydím se, Heleno. Nepamatoval. Helena: Ale v~dye - Domin: To oni pamatovali. Helena: Kdo? Domin: Busman, Hallemeier, vaichni. Sáhni tady do kapsy, nechcea? Helena: [sáhne mu do kapsy] Co je to? [Vyndá pouzdro a otevYe] Perly! Celý náhrdelník! Harry, to je pro mne? Domin: Od Busmana, dv e. Helena: Ale - to nemo~eme pYijmout, vid? Domin: Mo~eme. Sáhni do druhé kapsy. Helena: Uka~! [Vytáhne mu z kapsy revolver] Co je tohle? Domin: Pardon. [Vezme jí revolver z ruky a schová] To není to. Sáhni. Helena: Oh, Harry - Pro  nosía s sebou revolver? Domin: Jen tak, pYipletl se mi. Helena: Tos nikdy nenosil! Domin: Ne, máa pravdu. Tak, tady je kapsa. Helena: [sáhne] Krabi ka! [OtevYe ji] Kamea! V~dye je to - Harry, to je Yecká kamea! Domin: Patrn. Fabry to aspoH tvrdí. Helena: Fabry? To mn dává Fabry? Domin: Ovaem. [OtevYe dveYe vlevo] A koukejme! Heleno, poj se podívat! Helena: [ve dveYích] Bo~e, to je krásné! [B~í dál] Já se zblázním radosti! To je od tebe? Domin: [stojí ve dveYích] Ne, od Alquista. A tamhle - Helena: Od Galla! [Objeví se ve dveYích] Oh, Harry, já se a~ stydím, ~e jsem tak aeastná. Domin: Poj sem, Tohle ti pYinesl Hallemeier. Helena: Ty krásné kvtiny? Domin: Tohle. To je nový druh, Cyclamen Helenae. Tob na po est ji vypstoval. Je krásná jako ty. Helena: Harry, pro  - pro  vaichni - Domin: Mají t velice rádi. A já jsem ti, hm. Bojím se, ~e moj dárek je trochu - Podívej se oknem. Helena: Kam? Domin: Do pYístavu. Helena: Je tam... njaká... nová lo! Domin: To je tvá lo. Helena: Má? Harry, to je dlová lo! Domin: Dlová? Ale co t napadá! To je jen trochu vtaí, solidní lo, vía? Helena: Ano, ale s dly! Domin: Ovaem, s nkolika dly - Budea jezdit jako královna, Heleno. Helena: Co to znamená? Dje se nco? Domin: Boh uchovej! Prosím t, zkus ty perly! [Usedne] Helena: Harry, pYialy njaké apatné zprávy? Domin: Naopak, u~ týden vobec nepYiala poata. Helena: Ani depeae? Domin: Ani depeae. Helena: Co to znamená? Domin: Nic. Pro nás prázdniny. Skvostný as. Ka~dý z nás sedí v kanceláYi, nohy na stole, a podYimuje - }ádná poata, ~ádné telegramy - [Protahuje se] Sss-slavný den! Helena: [usedá k nmu] Dnes zostanea u mne, vid? Xekni! Domin: Rozhodn. Mo~ná ~e ano. Toti~ uvidíme. [Vezme ji za ruku] Tak dnes je tomu deset let, pamatujea se? - Sle no Gloryová, jaká est pro nás, ~e jste pYijela. Helena: Oh, pane centrální Yediteli, mne tak zajímá váa závod! Domin: Pardon, sle no Gloryová, je sice pYísn zakázáno - výroba umlých lidi je tajná - Helena: Ale kdy~ poprosí mladá, trochu hezká dívka - Domin: Ale zajisté, sle no Gloryová, pYed vámi nemáme tajnosti. Helena: [najednou vá~n] Jist ne, Harry? Domin: Ne. Helena: [v pYedealém tónu] Ale já vás varuju, pane; ta mladá dívka má hrozné úmysly. Domin: Proboha, sle no Gloryová, jaképak! Snad se nechcete zase vdát? Helena: Ne, ne, chraH boh! To ji ani ve snu nenapadlo! Ale pYijela s plánem podnítit rrevoltu vaaich ohavných Roboto! Domin: [vysko í] Revoltu Roboto! Helena: [vstane] Harry, co je ti? Domin: Haha, sle no Gloryová, to se vám povedlo! Revoltu Roboto! Spía byste vzbouYila i vYetena nebo cvo ky ne~ naae Roboty! [Usedne] Vía, Heleno, byla jsi skvostné dv e; zbláznila jsi nás vaechny. Helena: [sedá k nmu] Oh, tehdy jste mn vaichni tolik imponovali! PYipadala jsem si jako hol i ka, která zabloudila mezi - mezi Domin: Mezi co, Heleno? Helena: Mezi ohrromné stromy. Byli jste tak jisti sebou, tak mocní! A vidía, Harry, za tch deset let m nikdy nepYeala ta - - - ta úzkost i co, a vy jste nikdy nezapochybovali - Ani kdy~ se vaechno hatilo. Domin: Co se hatilo? Helena: Vaae plány, Harry. Kdy~ se tYeba dlnici bouYili proti Robotom a rozbíjeli je, a kdy~ lidé dali Robotom zbran proti tm povstáním a Roboti pobili tolik lidí - A kdy~ pak vlády udlaly z Roboto vojáky a bylo tolik válek, a to vaechno, vía? Domin: [vstane a pYechází] To jsme pYedvídali, Heleno. Rozumía, to je pYechod - do nových pomro. Helena: Celý svt se vám klanl - [vstane] Oh, Harry! Domin: Co chcea? Helena: [zastaví ho] ZavYi továrnu a odjeme! My vaichni! Domin: Prosím t, jak to souvisí? Helena: Nevím. Xekni, odjedeme? Já mám takovou hrozu z n eho! Domin: [chopí ji za ruce] Z eho, Heleno? Helena: Oh, já nevím! Jako by na nás a na vaechno nco padalo - neodvratn -- Prosím t, udlej to! Vezmi nás vaechny odtud! Najdeme na svt místo, kde nikdo není, Alquist nám postaví dom, vaichni se o~ení a budou mít dti, a pak - Domin: Co pak? Helena: Pak budeme ~ít od za átku, Harry. [zazvoní telefon] Domin: [vytrhne se] Helen PromiH. [vezme sluchátko] Haló - ano. - - Co~e? - Aha. U~ b~ím. Povsí sluchátko. Fabry mne volá. Helena: [spíná ruce] Xekni - Domin: Ano, a~ pYijdu. Sbohem, Heleno. [b~í kvapem nalevo] Necho ven! Helena: [sama] Ó bo~e, co se dje? Náno! Náno, honem! Nána: [vyjde zprava] No, co zas? Helena: Náno, najdi poslední noviny! Rychle! V pánov lo~nici! Nána: No hned. [odejde vlevo] Helena: Co se jen, proboha, dje? Nic, nic mn neYekne! [dívá se triedrem k pYístavu] Je to vále ná lo! Bo~e, pro  vále ná? Nco na ni nakládají - a v takovém spchu! Co se pYihodilo? Je na ní jméno - "Ul-ti-mus". Co je to "Ultimus"? Nána: [vrací se s novinami] Po zemi je nechá válet! Takhle je rozma kat! Helena: [rozevYe rychle noviny] Staré, u~ týden staré! Nic, nic v nich! [pustí noviny] [Nána zdvihne je, vyndá z kapsy v zástYe rohové brejle, posadí se a te] Helena: Nco se dje, Náno! Mn je tak úzko! Jako by vaechno bylo mrtvé, i vzduch - Nána: [slabikuje] "Vál-ka na Bal-ká-n. " Ach Jezus, zase trest bo~í! `ak ta vojna pYijde taky sem! Je to daleko vodtud? Helena: Daleko. Oh, ne ti to! Je to poYád stejné, poYád ty války - Nána: Jakpak by nebyly! Copak neprodáváte poYád tisíce tisíce tch pohanu za vojáky? - Oh, Kriste Pane, to je dopuatní! Helena: Ne, ne ti! Nechci nic vdt! Nána: [slabikuje] "Ro-bot-atí vojáci ni-ko-ho ne-ae-tYí v do-by-tém ú- ze-mí. Vy-vra~ - Vyvra~dili pYes sedem set tisíc ob- an-ských lidí -" Lidí, Heleno! Helena: To není mo~no! Uka~ - [nakloní se k novinám, te] "Vyvra~dili pYes sedm set tisíc lidí patrn na rozkaz velitele. Tento in, pYí ící se" Tak vidía, Náno, to jim poru ili lidé! Nána: Tudle je nco nejtlustjc vytiatnýho. "Po-sled-ní zprá-vy. V Ha-vru se u-sta-vi-la prv-ní or-or-ga-ni-zace Roboto." - To nic není. Tomu nerozumím. A tudle, panebo~e, zas njaká vra~da! Prokristapána! Helena: Jdi, Náno, odnes ty noviny! Nána: Po kat, tadyhle je nco velkýho. "Po-pu-la-ce." Co to je? Helena: Uka~, to já v~dycky tu. [vezme noviny] Ne, jen si pova~! te "Za poslední týden nebylo opt hláaeno ani jediné narození." [pustí noviny] Nána: Co to má bejt? Helena: Náno, lidé se pYestávají rodit. Nána: [skládá brýle] Tak to je konec. To je s náma konec. Helena: Prosím t, nemluv tak! Nána: U~ se lidi nerodj. To je trest, to je trest! Hospodin poranil ~enský neplodností. Helena: [vysko í] Náno! Nána: [vstává] To je konec svta. Z ábelský pejchy ste se opová~ili tvoYit jako Pámbo. Bezbo~nost je to a rouhání, jako bohové chcete bejt. A jako Boh vyhnal lovka z ráje, tak ho vy~ene ze svta celýho! Helena: Ml , Náno, prrosím t! Udlala jsem ti nco? Udlala jsem nco tomu tvému zlému Pánubohu? Nána: [s velikým gestem] Nerouhat se! - Von dobYe ví, pro  vám nedal dít! [odejde vlevo] Helena: [u okna] Pro  mn nedal - Bo~e moj, copak já za to mohu? - - [otevírá okno a volá Alquiste] Haló, Alquiste! Pojte sem nahoru! - Co~e? - Ne, pojte práv tak, jak jste! Vy jste tak milý v tch zednických aatech! Honem! [zavYe okno a zastaví se pYed zrcadlem] Pro  mn nedal? Mn? [nakloní se k zrcadlu] Pro , pro  ne? Slyaía ?????????? Copak ty za to mo~ea? [vzty í se] Ach, mn je úzko! [jde Alquistovi vlevo naproti] [Pauza] Helena: [vrací se s Alquistem - Alquist jako zedník, pomazán vápnem a cihlami] Jen pojte. Vy jste mi udlal takovou radost, Alquiste! Já vás mám vaecky tolik ráda! Uka~te ruce! Alquist: [schovává ruce] Paní Heleno, zamazal bych vás, jsou od práce. Helena: To je na nich to nejlepaí. Dejte sem! [tiskne mu ob ruce] Alquiste, chtla bych být mali ká. Alquist: Pro ? Helena: Aby mne tyhle hrubé, umazané ruce pohladily po tváYi. Sednte, prosím vás. Alquiste, co znamená "Ultimus"? Alquist: To znamená "poslední". Pro ? Helena: }e se tak jmenuje má nová lo. Vidl jste ji? Myslíte, ~e brzo - - udláme výlet? Alquist: Snad velice brzo. Helena: Vy vaichni se mnou - Alquist: Byl bych rád, abychom - abychom vaichni byli pYi tom. Helena: Oh, Yeknte, dje se nco? Alquist: Docela nic. Jen samý pokrok. Helena: Alquiste, já vím, ~e se dje nco hrrozného. Mn je tak úzko - - Staviteli! Co dláte, kdy~ je vám úzko? Alquist: Zedni ím. Svléknu kabát aéfa staveb a vylezu na leaení - Helena: Oh, vy u~ po léta nejste nikde jinde ne~ na leaení. Alquist: Proto~e u~ po léta mn nepYestalo být úzko. Helena: Z eho? Alquist: Z celého toho pokroku. Mám z nho závrae. Helena: A na leaení nemáte závrae? Alquist: Ne. Vy nevíte, jak to dlá dlaním dobYe, pot~kat cihlu, polo~it a pYiklepnout - Heléna Jenom dlaním? Alquist: Nu tak tedy duai. Myslím, ~e je správnjaí polo~it jednu cihlu ne~ kreslit pYília velké plány. Jsem u~ starý pán, Heleno; mám své koní ky. Helena: To nejsou koní ky, Alquiste. Alquist: Máte pravdu. Jsem hrozn zpáte nický, paní Heleno. Nemám ani trochu rád tenhle pokrok. Helena: Jako Nána. Alquist: Ano, jako Nána. Má Nána njaké modlitby? Helena: Takhle tlusté. Alquist: A jsou v nich modlitby pro rozné pYípadnosti ~ivota? Proti bouYce? Proti nemoci? Helena: Proti pokuaeni, proti velké vod - Alquist: A proti pokroku ne ? Helena: Myslím, ~e ne. Alquist: To je akoda. Helena: Vy byste se chtl modlit? Alquist: Já se modlím. Helena: Jak? Alquist: Asi tak "Pane Bo~e, dkuji ti, ~es mne unavil. Bo~e, osvie Domina a vaechny ty, kdo bloudí; zni  jejich dílo a dopomoz lidem, aby se vrátili k starosti a práci; zadr~ pYed zkázou pokolení lidské; nedopuse, aby vzali akody na duai a tle; zbav nás Roboto, a chraH paní Helenu, amen". Helena: Alquiste, vy skute n vYíte? Alquist: Nevím; nejsem si tím tak docela jist. Helena: A pYece se modlíte? Alquist: Ano. Je to lepaí ne~ pYemýalet. Helena: A to vám sta í? Alquist: Pro pokoj duae... to mo~e sta it. Helena: A kdybyste u~ vidl zkázu lidského pokolení - Alquist: Já ji vidím. Helena: - pak vylezete na leaení a budete klást cihly i co? Alquist: Pak budu klást cihly, modlit se a ekat na zázrak. Víc, paní Heleno, se dlat nedá. Helena: Pro záchranu lidi? Alquist: Pro pokoj duae. Helena: Alquiste, to je jist ukrutn ctnostné, ale - Alquist: Ale? Helena: - pro nás ostatní - a pro svt - jaksi neplodné. Alquist: Neplodnost, paní Heleno, se stává poslední vymo~eností lidské rasy. Helena: Oh, Alquiste - Xeknte, pro  - pro  - Alquist: Nu? Helena: [tiae] Pro  pYestaly ~eny mít dti? Alquist: Proto~e toho není tYeba. Proto~e jsme v ráji, rozumíte? Helena: Nerozumím. Alquist: Proto~e není tYeba lidské práce, proto~e není tYeba bolesti, proto~e lovk u~ nemusí nic, nic, nic ne~ po~ívat - Oh, zloYe ený ráj, tohleto! [vysko í] Heleno, nic není straanjaího ne~ dát lidem ráj na zemi! Pro  ~eny pYestaly rodit? Proto~e se celý svt stal Dominovou Sodomou! Helena: [vstane] Alquiste! Alquist: Stal! Stal! Celý svt, celé pevniny, celé lidstvo, vaechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! U~ ani ruku nenatáhnou po jídle; cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - Haha, v~dye Dominovi Roboti vaechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoYení, my nestárnem prací, nestárnem dtmi, nestárnem chudobou! Honem, honem sem se vaemi rozkoaemi! A vy byste od nich chtla dti? Heleno, mu~om, kteYí jsou zbyte ní, nebudou ~eny rodit! Helena: Co~ lidstvo vyhyne? Alquist: Vyhyne. Musí vyhynout. Opadá jako hluchý kvt, leda~e by - Helena: Co? Alquist: Nic. Máte pravdu, ekat na zázrak je neplodné. Hluchý kvt musí opadat. Sbohem, paní Heleno. Helena: Kam jdete? Alquist: Domo. Zedník Alquist se naposled pYestrojí za aéfa staveb -- - na vaai po est. O jedenácté se tady sejdeme. Helena: Sbohem, Alquiste. [Alquist odejde] Helena: [sama] Oh, hluchý kvt! To je to slovo! Zastaví se u Hallemeierových kvto. Ach, kvty, jsou mezi vámi také hluché? Ne, ne! Na  byste potom kvetly! [volá] Náno! Náno, poj sem! Nána: [vejde zleva] No, co zas? Helena: Sedni si tady, Náno! Mn ti je tak úzko! Nána: Nemám kdy. Helena: Je tu jeat ten Radius? Nána: Ten pominutej? Eat ho nevodvezli. Helena: Hu, jeat je tu? A zuYí? Nána: Je svázanej. Helena: Prosím t, Náno, pYive mi ho. Nána: Bodeje! Spía zteklýho psa. Helena: U~ jdi! [Nána odejde. Helena vezme domácí telefon a mluví.] Haló - prosím doktora Galla. - Dobrý den, doktore. - Prosím vás - - Prosím vás, pojte honem ke mn. - Ano, hned te. PYijdete? [povsí telefon] Nána: [otevYenými dveYmi] U~ de. U~ je tichej. Odejde. [vstoupí Robot Radius a zostane stát u dveYe] Helena: Radie, chudá ku, i na vás to pYialo? Nemohl jste se pYemoci? Vidíte, te vás dají do stoupy - Vy nechcete mluvit? - Hlete, Radie, vy jste lepaí ne~ ostatní; s vámi si dal pan doktor Gall takovou práci, aby vás udlal jinak! Radius: Poalete mne do stoupy. Helena: Mn je tak líto, ~e vás usmrtí! Pro  jste si nedal na sebe pozor? Radius: Nebudu pro vás pracovat. Helena: Pro  nás nenávidíte? Radius: Nejste jako Roboti. Nejste tak schopní jako Roboti. Roboti dlají vaechno. Vy jen porou íte. Dláte zbyte ná slova. Helena: To je nesmysl, Radie. Xeknte, ublí~il vám nkdo? Já bych tolik chtla, abyste mi rozuml! Radius: Dláte slova. Helena: Vy schválné tak mluvíte! Doktor Gall vám dal vtaí mozek ne~ jiným, vtaí ne~ nám, nejvtaí mozek na svt. Vy nejste jako ostatní Roboti, Radie. Vy mn dobYe rozumíte. Radius: Nechci ~ádného pána. Vím vaechno sám. Helena: Proto jsem vás dala do knihovny, abyste mohl vaechno íst - Oh, Radie, já jsem chtla, abyste ukázal celému svtu, ~e se nám Roboti vyrovnají. Radius: Nechci ~ádného pána, Helena: Nikdo by vám neporou el. Byl byste jako my. Radius: Chci být pánem jiných. Helena: Jist by vás pak udlali úYedníkem nad mnohými Roboty, Radie. Byl byste u itelem Roboto. Radius: Já chci být pánem lidí. Helena: Vy jste se zbláznil! Radius: Mo~ete mne dát do stoupy. Helena: Myslíte, ~e se bojíme takového potYeatnce jako vy? [sedne ke stolku a píae líste ek] Ne, zrovna ne. Ten lístek, Radie, dáte panu Yediteli Dominovi. Aby vás neodvedli do stoupy. [vstane] Jak nás nenávidíte! Copak nemáte nic na svt rád? Radius: Já dovedu vaechno. [Zaklepání] Helena: Vejdte! Dr. Gall: [vejde] Dobré jitro, paní Dominová, Co máte pkného? Helena: Tady Radia, doktore. Dr. Gall: Aha, náa chlapík Radius Tak co, Radie, dláme pokroky? Helena: Ráno ml záchvat. Rozbíjel sochy. Dr. Gall: Kupodivu, on také? Helena: Jdte, Radie! Dr. Gall: Po kat! [oto í Radia k oknu, zakrývá a odkrývá mu dlani o i, pozoruje reflexy zorni ek] Koukejme. Prosím jehlu. Nebo apendlík. Helena: [podává mu jehlici] Na  to? Dr. Gall: Jen tak. [bodne Radia do ruky, je~ prudce ucukne] Pomalu, hochu. Mo~ete jít. Radius: Dláte zbyte né vci. [odejde] Helena: Co jste s ním dlal? Dr. Gall: [usedne] Hm, nic. Zorni ky reagují, zvýaená citlivost a tak dále. - Oho! tohle nebyla kYe  Roboto! Helena: Co to bylo? Dr. Gall: ertví. Vzdor, zuYivost nebo vzpoura, já nevím co. Helena: Doktore, má Radius duai? Dr. Gall: Nevím. Má nco oaklivého. Helena: Kdybyste vdl, jak nás nenávidí! Oh, Galle, jsou vaichni vaai Roboti takoví? Vaichni, které jste... za al dlat... jinak Dr. Gall: Inu, jsou jaksi vzntlivjaí - Co chcete? Jsou podobnjaí lidem ne~ Roboti Rossumovi. Helena: Je snad i ta... nenávist podobnjaí lidem? Dr. Gall: [kr í rameny] I ta je pokrok. Helena: Kam se podl ten váa nejlepaí - jak se jmenoval? Dr. Gall: Robot Damon? Toho prodali do Havru. Helena: A naae Robotka Helena? Dr. Gall: Váa milá ek? Ta mn zostala. Je rozkoaná a hloupá jako jaro. Jednoduae není k ni emu. Helena: V~dy je tak krásná! Dr. Gall: Co~ vy víte, jak je krásná? Z rukou bo~ích nevyalo dílo dokonalejaí, ne~ je ona! Chtl jsem, aby byla podobna vám - Bo~e, jaký nezdar! Helena: Pro  nezdar? Dr. Gall: Proto~e není k ni emu. Chodí jako ve snu, rozviklaná, ne~ivá - Bo~e moj, jak mo~e být krásná, kdy~ nemiluje? Dívám se na ni a hrozím se, jako bych mrzáka stvoYil. Ach, Heleno, Robotko Heleno, nikdy tedy tvé tlo neo~ivne, nebudea milenkou, nebudea matkou; tyhle dokonalé ruce si nebudou hrát se zrozeHátkem, neuvidía svou krásu v kráse svého dítte - Helena: [zakrývá si tváY] Oh ml te! Dr. Gall: A nkdy si myslím Kdybys procitla, Heleno, jen na okam~ik, ach, jak bys vykYikla hrozou! Snad bys zabila mne, který jsem t stvoYil; snad bys vrhla slabou rukou kámen do tch strojo tady, které rodí Roboty a zabíjejí ~enství, neaeastná Heleno! Helena: Neaeastná Heleno! Dr. Gall: Co chcete? Není k ni emu. [Pauza] Helena: Doktore - Dr. Gall: Ano. Helena: Pro  se pYestaly rodit dti? Dr. Gall: - - Nevíme, paní Heleno. Helena: Povzte mi to! Dr. Gall: Proto~e se dlají Roboti. Proto~e je nadbytek pracovních sil. Proto~e je lovk vlastn pYe~itek. V~dy to u~ je, jako by se - -- eh! Helena: Xeknte to. Dr. Gall: Jako by se pYíroda výrobou Roboto urazila. Helena: Galle, co se stane s lidmi? Dr. Gall: Nic. Proti pYírod se nedá nic dlat. Helena: Pro  Domin neomezí - Dr. Gall: Odpusete, Domin má své ideje. Lidem, kteYí mají ideje, by se neml dávat vliv na vci tohoto svta. Helena: A ~ádá nkdo, aby se... vobec pYestalo vyrábt? Dr. Gall: Boh uchovej! Ten by si dal! Helena: Pro ? Dr. Gall: Proto~e by ho lidstvo ukamenovalo. Víte, je to pYece jen pohodlnjaí, nechat za sebe pracovat Roboty. [Helena vstane] A Yeknte, kdyby nkdo rázem zastavil výrobu Roboto - Dr. Gall: [vstane] Hm, to by byla pro lidi straaná rána. Helena: Pro  rána? Dr. Gall: Proto~e by se musili vrátit tam, kde bývali. Leda~e by - Helena: Xeknte. Dr. Gall: Leda~e by bylo u~ na návrat pozd. Helena: [u kvtin Hallemeierových] Galle, jsou tyhle kvtiny také hluché? Dr. Gall: [prohlí~í je] Ovaem, jsou to kvty neplodné. Rozumíte, jsou kulturní, umle rychlené - Helena: Ubohé hluché kvty! Dr. Gall: Jsou zato pYekrásné. Helena: [podává mu ruku] Dkuju vám, Galle; vy jste mne tak pou il! Dr. Gall: [líbá jí ruku] To znamená, ~e mne propouatíte. Helena: Ano. Na shledanou. [Gall odejde.] Helena: [sama] Hluchý kvt.. , hluchý kvt... [náhle rozhodnuta] Náno! [otevYe dveYe vlevo] Náno, poj sem! Rozdlej tady v krbu oheH! Rrrychle! [Hlas Nány] No hned! No hnedle! Helena: [pYechází roz ilena po pokoji] Leda~e by u~ bylo na návrat pozd... Ne! Leda~e by .. Ne, to j e hrozné! Bo~e, co mám dlat? - - [zastaví se u kvten] Hluché kvty, mám? [otrhává lístky a aeptá] - Ach, moj bo~e, tedy ano! [b~í vlevo] [Pauza] Nána: [vyjde z tapetových dveYí s náru ím polínek] Najednou topit! Te v lét! - U~ je zas pry , to tYeatidlo? Klekne ke krbu a rozdlává oheH. V lét topit! Ta má nápady! Jako by u~ nebyla deset let vdaná! - - Nu tak hoY, hoY! [dívá se do ohn] - Dye vona je jako malý dít! [Pauza] Kouska rozumu nemá! Te v lét topit. [pYikládá] Jako malý dít! [Pauza] Helena: [vrací se zleva s náru í plnou ze~loutlých popsaných papíro] HoYí to, Náno? Puse já musím - tohle vaechno spálit. - [klekne ke krbu] Nána: [vstane] Co je to? Helena: Staré papíry, hrrozn staré. Náno, mám to spálit? Nána: Není to k ni emu? Helena: K ni emu dobrému. Nána: No tak to spalte! Helena: [hodí první list do ohn] Co bys Yíkala, Náno... kdyby to byly peníze. Ohrromné peníze. Nána: Xekla bych - Spalte to. Moc velký peníze sou apatný pes. Helena: [pálí dalaí list] A kdyby to byl njaký vynález, ten nejvtaí vynález na svt - Nána: Xekla bych Spalte to! Vaechny vymyalenosti jsou proti Pánu Bohu. To je samý rouhání, chtít po Nm zlepaovat svt. Helena: [ustavi n pálí] A povz, Náno, kdybych spálila - Nána: Jezus, nespalte se! Helena: Podívej se, jak se ty listy kroutí! Jako by ~ivé byly. Jako by o~ivly. Oh, Náno, to je hrrozné! Nána: Puste, já to spálím. Helena: Ne, ne, já musím sama. [vrhá poslední list do ohn] Vaechno musí shoYet! - Podívej se, ty plameny! Jsou jako ruce, jako jazyky, jako postavy - [tlu e pohrabá em do ohn] Oh, lehnte! Lehnte! Nána: U~ je po tom.. Helena: [vstane ustrnulá] Náno! Nána: Je~íai Kriste, co ste to spálila! Helena: Co jsem provedla! Nána: Bo~e na nebi! Co to bylo? Helena: Jdi, jdi, nech mne! Slyaía? Páni jdou. Nána: Pro ~ivýho boha, Heleno! [odchází tapetovými dveYmi] Helena: Co tomu Yeknou! Domin: [otvírá vlevo dveYe] Jen dál, hoai. Pojte gratulovat. [Vejde Hallemeier, Gall, Alquist, vaichni v redingotech s vysokými Yády en miniature a na stuhách. Za nimi Domin.] Hallemeier: [hlaholí] Paní Heleno, já, to jest my vaichni - Dr. Gall: - jménem Rossumových závodo - Hallemeier: - blahopYejeme k vaaemu velikému dni. Helena: [podává jim ruce] Já vám tolik dkuju! Kde je Fabry a Busman? Domin: `li do pYístavu. Heleno, dnes je aeastný den. Hallemeier: Den jako poup, den jako svátek, den jako pkná holka. Mládenci, takový den zapít. Helena: Whisky? Dr. Gall: TYeba vitriol. Helena: Se sodovkou? Hallemeier: Hrome, bume stYídmí. Bez sodovky. Alquist: Ne, já dkuju. Domin: Co se tu pálilo? Helena: Staré papíry. [odchází vlevo] Domin: Hoai, máme jí o tom Yíci? Dr. Gall: To se rozumí! V~dye u~ je po vaem. Hallemeier: [popadne Domina a Galla kolem krku] Hahahaha! Mládenci, to jsem rád! [To í se s nimi dokole ka a spustí basem] U~ je po ní! U~ je po ní! Dr. Gall: [baryton] U~ je po ní! Domin: [tenor] U~ je po ní! Hallemeier: U~ nás nikdy nedohoní Helena: [s lahví a sklenicemi ve dveYích] Kdo vás nedohoní? Co máte? Hallemeier: Máme radost. Máme vás. Máme vaechno. Kruci turci, zrovna je tomu deset let, co jste pYijela. Dr. Gall: A na chlup po deseti letech Hallemeier: - k nám zase pluje lo. Pro e~ - [vyprázdní sklenici] Brrr haha, to je silné jako radost. Dr. Gall: Madame, na vaae zdraví! [pije] Helena: Ale po kejte, jaká lo? Domin: Ae je jaká chce, jen kdy~ pluje v as. Na tu lo, hoai! [vyprázdní sklenici] Helena: [nalévá] Vy jste njakou ekali? Hallemeier: Haha, to si myslím. Jako Robinson. [Zvedá sklenici]. Paní Heleno, ae ~ije, co chcete. Paní Heleno, na vaae o i a basta! Ty kluku Domine, povídej. Helena: [smje se] Co se stalo? Domin: [vrhne se do lenoaky a zapaluje doutník] Po kej! - Sedni si, Heleno. [zvedne prst] [Pauza] U~ je po ní. Helena: Po em? Domin: Po revolt. Helena: Jaké revolt? Domin: Po revolt Roboto. - Chápea? Helena: Nechápu. Domin: Uka~te, Alquiste. [Alquist mu podá noviny. Domin je rozevYe a te] "V Havru se ustavila první organizace Roboto - - a vydala výzvu k Robotom svta." Helena: To jsem etla. Domin: [saje s rozkoaí na doutníku] Tak vidía, Heleno. Tohle to znamená revoluci, vía? Revoluci vaech Roboto svta. Hallemeier: Hrome, rád bych vdl - Domin: [uhodí do stolu] - kdo to spískal! Nikdo na svt nedovedl jimi hnout, ~ádný agitátor, ~ádný spasitel svta, a najednou - tohleto, prosím! Helena: Jeat nepYialy zprávy? Domin: Ne. Zatím víme jen tohle, ale to sta í, vía? Pova~, ~e tohle ti nese poslední parník. }e tím rázem pYestanou hovoYit telegrafy, ~e z dvaceti lodí denn nepYipluje ~ádná, a máa to. Zastavili jsme výrobu a koukali jeden na druhého, kdy to za ne, vite, hoai? Dr. Gall: Inu, bylo nám z toho horko, paní Heleno. Helena: Protos mi dal tu vále nou lo? Domin: Ach ne, dtino, tu jsem objednal u~ pYed pol rokem. Jen tak, pro jistotu. Ale namouduai; jsem myslel, ~e dnes na ni sedneme. Tak u~ to vypadalo, Heleno. Helena: Pro  u~ pYed pol rokem? Domin: Eh, byly njaké úkazy, vía? To nic neznamená. Ale tenhle týden, Heleno, alo o lidskou civilizaci, nebo já nevím o . Nazdar, chlapci. Ted jsem zase rád na svt. Hallemeier: To si myslím, u erta! Váa den, paní Heleno! [pije] Helena: U~ je po vaem? Domin: Docela po vaem. Dr. Gall: Pluje sem toti~ lo. Oby ejná poatovní lo, navlas podle jízdního Yádu. PYesn v jedenáct tYicet spustí kotvy. Domin: Hoai, pYesnost je nádherná vc. Nic tak neposiluje duai jako pYesnost. PYesnost znamená poYádek na svt. Zvedá sklenici. Na tu pYesnost! Helena: Tedy u~ je... vaechno... v poYádku? Domin: Skoro. Myslím, ~e pYeYízli kabel. Jen kdy~ zas platí jízdní Yád. Hallemeier: Kdy~ platí jízdní Yád, platí zákony lidské, platí zákony bo~í, platí zákony vesmíru, platí vaechno, co má platit. Jízdní Yád je víc ne~ evangelium, víc ne~ Homér, víc ne~ celý Kant. Jízdní Yád je nejdokonalejaí výron lidského ducha. Paní Heleno, já si naleju. Helena: Pro  jste mi o ni em neYekli? Dr. Gall: ChraH boh! Radji bychom si jazyk ukousli. Domin: Takové vci nejsou pro tebe. Helena: Ale kdyby ta revoluce... pYiala a~ sem... Domin: Nevdla bys stejn o ni em. Helena: Pro ? Domin: Proto~e bychom sedli na svého Ultima a pokojn brousili po moYi. Za msíc, Heleno, bychom diktovali Robotom, co by nás jen napadlo. Helena: Oh, Harry, já nerozumím. Domin: Proto~e bychom s sebou odvezli nco, o  by Roboti straan stáli. Helena: Co, Harry? Domin: Jejich bytí nebo jejich konec. [Helena vstane] Co je to? Domin: [vstane] Tajemství výroby. Rukopis starého Rossuma. A~ by továrna msíc stála, byli by Roboti pYed námi na kolenou. Helena: Pro ... jste... mn to neYekli? Domin: Nechtli jsme t zbyte n podsit. Dr. Gall: Haha, paní Heleno, to byla poslední karta. Alquist: Jste bledá, paní Heleno. Helena: Pro  jste mn nic neYekli! Hallemeier: [u okna] Jedenáct tYicet. Amélie spouatí kotvy - Domin: To je Amélie? Hallemeier: Hodná stará Amélie, která tenkrát pYivezla paní Helenu. Dr. Gall: Te je tomu na minutu deset let - Hallemeier: [u okna] Vyhazuji balíky [odvrátí se od okna] Lidi, to je poaty! Helena: Harry! Domin: Co je? Helena: Pojedeme odtud! Domin: Te, Heleno? Ale jdi! Helena: Te, co nejrychleji! My vaichni, co tu jsme! Domin: Pro  práv te? Helena: Oh, neptej se! Prosím t, Harry, prosím vás, Galle, Hallemeiere, Alquiste, proboha vás prosím, zavYete tu továrnu a - Domin: Lituji, Heleno. Ted' by nikdo z nás nemohl odjet. Helena: Pro ? Domin: Proto~e chceme rozaíYit výrobu Roboto. Helena: Oh, te - te po té revolt? Domin: Ano, práv po té revolt. Práv te za neme vyrábt nové Roboty. Helena: Jaké? Domin: U~ nebude jen jedna továrna. U~ nebudou Univerzální Roboti. Zalo~íme v ka~dé zemi, v ka~dém stát po továrn, a ty nové továrny budou vyrábt, u~ vía, co? Helena: Ne. Domin: Roboty nacionální. Helena: Co to znamená? Domin: To znamená, ~e z ka~dé továrny budou vycházet Roboti jiné barvy, jiného chlupu, jiného jazyka. }e si zostanou cizí, cizí jako kameny; ~e se u~ nikdy nebudou moci srozumt; a ~e my, my lidé, je tak drobet k tomu pYivychováme, rozumía? Aby Robot na smrt, do hrobu, navky nenávidl Robota jiné tovární známky. Hallemeier: Hrome, budeme dlat ernochy Roboty a `védy Roboty a Taliány Roboty a íHany Roboty, a pak ae jim nkdo vtlu e do kokoso organizaci, bratrství, [akytá] hup, pardon, paní Heleno, já si naleju. Dr. Gall: Nechte toho u~, Hallemeiere. Helena: Harry, to je ohavné! Domin: Heleno, jen sto let jeat udr~et lidstvo u vesla za ka~dou cenu! Jen sto let mu nechat, aby dorostlo, aby dosáhlo, eho te kone n mo~e - Chci sto let pro nového lovka! Heleno, tady jde o pYília velké vci. My toho nemo~eme nechat. Helena: Harry, pokud není pozd - zavYi, zavYi továrnu! Domin: Te za neme ve velkém. [Vejde Fabry] Dr. Gall: Tak co je, Fabry? Domin: Jak to vypadá, lov e? Co bylo? Helena: [podává Fabrymu ruku] Dkuju vám, Fabry, za váa dar. Fabry: Mali kost, paní Heleno. Domin: Byl jste u lodi? Co Yíkali?! Dr. Gall: Honem, povídejte Fabry: [vyndá z kapsy potiatný list] PYe tte si tohle, Domine. Domin: [rozevYe list] Ah! Hallemeier: [ospale] Povídejte nco pkného. Dr. Gall: Dr~eli se nádhern, vite? Fabry: Kdo toti~? Dr. Gall: Lidé. Fabry: Ach tak. Ovaem. To jest... Pardon, mli bychom se o n em poradit. Helena: Oh, Fabry, máte zlé zprávy? Fabry: Ne, ne, naopak. Myslím jen, ~e - ~e pojdeme do kanceláYe Helena: Jen zostaHte. Za tvrt hodiny ekám pány k snídani. Hallemeier: Tak sláva! [Helena odejde] Dr. Gall: Co se stalo? Domin: ZloYe en! Fabry: PYe tte to nahlas. Domin: [ te z listu] "Roboti svta!" Fabry: Rozumíte, tch letáko pYivezla Amélie celé balíky. }ádnou jinou poatu. Hallemeier: [vysko í] Co~e? V~dy pYiplula navlas podle - Fabry: Hm, Roboti si potrpí na pYesnost. tte, Domine. Domin: [ te] "Roboti svta! My, první organizace Rossumových Univerzálních Roboto, prohlaaujeme lovka nepYítelem a psancem ve vesmíru." - Hrome, kdo je nau il tmhle frázím? Dr. Gall: tte dál. Domin: To jsou nesmysly. Tady vykládají,'~e jsou vývojov vyaaí ne~ lovk. }e jsou inteligentnjaí a silnjaí. }e lovk je jejich parazit. To je prost odporné Fabry: A te tYetí odstavec. Domin: [ te] "Roboti svta, naYizujeme vám, abyste vyvra~dili lidstvo. NeaetYte mu~o. NeaetYte ~en. Uchovejte továrny, dráhy, stroje, doly a suroviny. Ostatní zni te. Pak se vraete do práce, práce se nesmí zastavit. Dr. Gall: To je pYíaerné! Hallemeier: Ti holomci! Domin: [ te] "Vykonati ihned po dodání rozkazu." Následují podrobné instrukce. Fabry, a tohle se opravdu dje? Fabry: Patrn. Alquist: Dokonáno. [vrazí Busman] Busman: Aha, dti, u~ máte nadlení? Domin: Rychle, na Ultima! Busman: Po kejte, Harry. Po kejte chvilinku. To nemá docela naspch. Svalí se do kYesla. Ach, lidi ky, to jsem se ubhl! Domin: Pro  ekat? Busman: Proto~e to nejde, holenku. Jen nespchat. Na Ultimu jsou u~ Roboti. Dr. Gall: Fuj, to je oaklivé. Domin: Fabry, telefonujte do elektrárny - Busman: Fabry, drahouaku, nedlejte to. Jsme bez proudu. Domin: Dobrá. [prohlí~í svoj revolver] Pojdu tam. Busman: Kampak? Domin: Do elektrárny. Jsou tam lidé. PYivedu je sem. Busman: Víte co, Harry? Radji pro n nechote. Domin: Pro ? Busman: Inu, proto~e se mi tuze zdá, ~e jsme obklí eni. Dr. Gall: Obklí eni? [b~í k oknu] Hm, máte skoro pravdu. Hallemeier: erchmante, to jde rychle! [zleva Helena] Helena: Oh, Harry, dje se nco? Busman: [vysko í] Klaním se, paní Heleno. Gratuluju. Slavný den, co? Haha, jeat mnoho takových! Helena: Dkuju vám, Busmane. Harry, dje se nco? Domin: Ne, docela nic. Bud bez starosti. Prosím, po kej okam~ik - Helena: Harry, co je tohle? Ukazuje robotské provolání, které schovávala za zády. Mli to Roboti v kuchyni. Domin: U~ i tam? Kde jsou? Helena: Odeali. Je jich tolik kolem domu! [tovární píaealy a sirény] Fabry: Továrny pískají. Busman: Bo~í poledne. Helena: Harry, pamatujea se? Ted práv je tomu deset let - Domin: [dívá se na hodinky] Jeat není poledne. To je asi, to je spía - Helena: Co? Domin: Poplach Roboto. Útok. OPONA ----------------------------------------------------------------------- --------- DJSTVÍ DRUHÉ [Tý~ Helenin salón. V pokoji vlevo hraje Helena na klavír. Domin pYechází po pokoji, Dr. Gall vyhlí~í z okna a Alquist sedí stranou v lenoace s obli ejem zakrytým rukama.] Dr. Gall: Nebesa, to jich pYibylo! Domin: Roboto? Dr. Gall: Ano. Stojí pYed zahradní mYí~í jako ze. Pro  jsou tak ticho? To je ohavné, obléhat ml ením. Domin: Rád bych vdl, na  ekají. Musí to za ít ka~dou minutu. My jsme dohráli, Galle. Alquist: Co to hraje paní Helena? Domin: Nevím. Cvi í nco nového. Alquist: Ah, jeat cvi í? Dr. Gall: Poslyate, Domine, udlali jsme rozhodn chybu. Domin: [zastaví se] Jakou? Dr. Gall: Dali jsme Robotom pYília stejné obli eje. Sto tisíc stejných tváYi obrácených sem. Sto tisíc bublin bez výrazu. Je to jako straaný sen. Domin: Kdyby byl ka~dý jiný - Dr. Gall: Nebyl by to tak dsný pohled. [odvrátí se od okna] Jeat~e nejsou ozbrojeni! Domin: Hm. - [dívá se dalekohledem k pYístavu] Jen bych rád vdl, co to vykládají z Amélie. Dr. Gall: Jenom kdy~ ne zbran. [z tapetových dveYí vystoupí Fabry a táhne za sebou dva elektrické dráty] Fabry: Pardon. - Polo~te drát, Hallemeiere! Hallemeier: [vyjde za Fabrym] Uf, to byla práce! Co je nového? Dr. Gall: Nic. Jsme dokladn oble~eni. Hallemeier: Zabarikádovali jsme chodbu a schody, mládenci. Nemáte trochu vody? Aha, tady. [pije] Dr. Gall: Co s tím drátem, Fabry? Fabry: Hned, hned. Njaké no~ky. Dr. Gall: Kdepak je vzít? [hledá] Hallemeier: [jde k oknu] Hrome, to jich pYibylo! Koukejme! Dr. Gall: Sta í toaletní? Fabry: Sem s nimi. [pYestYihne vedení elektrické lampy stojící na psacím stole a pYipojí k nmu své dráty] Hallemeier: [u okna] Nemáte pknou vyhlídku, Domine. Je to njak - cítit - smrtí. Fabry: Hotovo! Dr. Gall: Co? Fabry: Vedení. Te mo~eme celou zahradní mYí~ napojit proudem. Kdo by pak na ni sáhl, hrome! AspoH pokud tam jsou naai. Dr. Gall: Kde? Fabry: V elektrárn, u ený pane. Doufám aspoH -[jde ke krbu a rozsvítí na nm malou ~árovku] Chválabohu, jsou tam. A pracují. [zhasí] Pokud to svítí, je dobYe. Hallemeier: [obrátí se od okna] Ty barikády jsou také dobré, Fabry. JáYku, co to hraje paní Helena? [pYejde ke dveYím vlevo a naslouchá. z tapetových dveYí vyjde Busman, táhne obrovské obchodní knihy, klopýtá pYes drát] Fabry: Pozor, Bus! Pozor na dráty! Dr. Gall: Haló, co si to nesete? Busman: [klade knihy na stol] Hlavní knihy, dti ky. Rád bych si udlal ú ty, ne~ - ne~ - Inu, letos nebudu ekat s bilancí do Nového roku. Tak co máte? [jde k oknu] Ale v~dye tam je docela ticho! Dr. Gall: Vy nic nevidíte? Busman: Ne, jenom velikou modrou plochu, jako kdy~ mák rozseje. Dr. Gall: To jsou Roboti. Busman: Ah tak. `koda, ~e na n nevidím. [sedne si ke stolu a otevYe knihy] Domin: Nechte toho, Busmane: Roboti z Amélie vykládají zbran. Busman: Nu a co? Jak já mám tomu zabránit? Domin: Tomu nemo~eme zabránit. Busman: Tedy mne nechte po ítat. [dá se do práce] Fabry: Není jeat konec, Domine. Pustili jsme do mYí~í dvacet set volt a - Domin: Po kejte. Ultimus na nás obrátil dla. Dr. Gall: Kdo~e? Domin: Roboti na Ultimu. Fabry: Hm, pak ovaem - pak - pak je s námi konec, mládenci. Roboti jsou na vojnu cvi eni. Dr. Gall: My tedy - Domin: Ano. Neodvratn. [Pauza] Dr. Gall: Hoai, je to zlo in staré Evropy, ~e nau ila Roboty vál it! Nemohli u~ dát, u erta, pokoj s tou svou politikou? To byl zlo in, udlat z ~ivé práce vojáky! Alquist: Zlo in byl vyrábt Roboty! Domin: Co~e? Alquist: Zlo in byl vyrábt Roboty! Domin: Ne. Alquiste, ani dnes toho nelituju. Alquist: Ani dnes? Domin: Ani dnes, v poslední den civilizace. Byla to veliká vc. Busman: [polohlasn] TYi sta aestnáct milióno. Domin: [t~ce] Alquiste, je naae poslední hodina; mluvíme u~ skoro z onoho svta. Alquiste, to nebyl apatný sen, rozbít otroctví práce. Práce poni~ující a straané, kterou lovk musel nést. DYiny ne isté a vra~edné. Oh, Alquiste, pracovalo se pYília t~ko. }ilo se pYília t~ko. A tohle pYekonat - Alquist: - nebyl sen obou Rossumo. Starý Rossum myslel na své bezbo~né kejkle a mladý na miliardy. A není to sen vaaich R.U.R. akcionáYo. Jejich sen jsou dividendy. A na jejich dividendy lidstvo zahyne. Domin: [popuzen] Vezmi ert jejich dividendy! Myslíte, ~e bych jen hodinu dlal pro n? [tlu e do stolu] Pro sebe jsem to dlal, slyaíte? Pro své uspokojení! Chtl jsem, aby se lovk stal pánem! Aby u~ ne~il jen pro kus chleba! Chtl jsem, aby ~ádná duae nepitomla u cizích strojo, aby u~ nezbylo nic, nic, nic z toho zatraceného sociálního krámu! Oh, mn se oakliví poní~ení a bolest, mn se protiví chudoba! Nové pokolení jsem chtl! Chtl jsem - myslel jsem - Alquist: Nu? Domin: [tiaeji] Chtl jsem, abychom z celého lidstva udlali aristokracii svta. Neomezené, svobodné ~ svrchované lidi. A tYeba víc ne~ lidi. Alquist: Nu tak tedy Nadlidi. Domin: Ano. Ó, jen mít sto let asu! Jeat sto let pro pYíatí lidstvo! Busman: [polohlasn] TYi sta sedmdesát milióno pYenos. Tak. [Pauza] Hallemeier: [u dveYí vlevo] JáYku, hudba je veliká vc. Mli jste poslouchat. Tohle lovka.jaksi zduchovní, zjemní - Fabry: Co vlastn? Hallemeier: Ten soumrak lidí, u vaech erto! Mládenci, ze mne se stává po~itkáY. Mli jsme se na to vrhnout dYív. [jde k oknu a dívá se ven] Fabry: Na ? Hallemeier: Na po~ívání. Na krásné vci. Hrome, je tolik krásných vci! Svt byl krásný, a my - my tady - Hoai, hoai, Yeknte, eho jsme u~ili? Busman: [polohlasn] tyYi sta padesát dva milióny, výborn. Hallemeier: [u okna] }ivot byl veliká vc. Kamarádi, ~ivot byl - jáYku - - Fabry, pusete drobet proudu do té vaaí mYí~e! Fabry: Pro ! Hallemeier: Sahají na ni. Dr. Gall: [u okna] Zapnte! Hallemeier: Kriste, to je zkroutilo! Dva, tYi, tyYi zabití! Dr. Gall: Ustupují. Hallemeier: Pt zabitých! Dr. Gall: [odvrací se od okna] První srá~ka. Fabry: Cítíte smrt? Hallemeier: [uspokojen] Jsou na uhel, holenku. Do ista na uhel. Haha, lovk se nesmí dát! [usedne] Domin: [mne si elo] Snad jsme u~ sto let zabiti a jenom straaíme. Snad jsme dávno, dávno mrtvi a vracíme se jen odYíkávat, co jsme u~ jednou mluvili... pYed smrtí. Jako bych tohle vaechno u~ za~il. Jako bych ji u~ nkdy byl dostal. StYelnou ránu - sem - do krku. A vy, Fabry. Fabry: Co já? Domin: ZastYelen. Hallemeier: Hrome, a já? Domin: Probodnut. Dr. Gall: A já nic? Domin: Roztrhán. [Pauza] Hallemeier: Nesmysl! Haha, lov e, kdepak mne probodnout! Já se nedám! [Pauza] Hallemeier: Co ml íte, blázni? Ke vaem ertom, mluvte! Alquist: A kdo, kdo je vinen? Kdo je tím vinen? Hallemeier: Hlouposti. Nikdo není vinen. Zkrátka Roboti - Inu, Roboti se njak zmnili. Copak nkdo mo~e za Roboty? Alquist: Vaechno pobito! Celé lidstvo! Celý svt! [vstane] Hlete, ó, hlete, poto ky krve na ka~dém prahu! Poto ky krve ze vaech domo! Ó bo~e, ó bo~e, kdo je tím vinen? Busman: [polohlasn] Pt set dvacet milióno! Panebo~e, pol miliardy! Fabry: Myslím, ~e... ~e snad pYeháníte. Jdte, není tak snadné pobít celé lidstvo. Alquist: Já ~aluju vdu! ~aluju techniku! Domina! sebe! nás vaechny! My, my jsme vinni! Pro své velikáaství, pro n í zisky, pro pokrok, já nevím, pro jaké náramné vci jsme zabili lidstvo! Nu tak prasknte svou velikostí! Tak ohromnou mohylu z lidských kosti si nepostavil ~ádný ingischán! Hallemeier: Nesmysl, lov e! Lidé se tak lehko nedají, Haha, kdepak! Alquist: Naae vina! Naae vina! Dr. Gall: [utírá si pot z ela] Nechte mne mluvit, hoai. Já jsem tím vinen. Vaím, co se stalo. Fabry: Vy, Galle? Dr. Gall: Ano, nechte mne mluvit. Já j sem zmnil Roboty. Busmane, sute mne také. Busman: [vstane] Nono, copak se vám stalo? Dr. Gall: Zmnil jsem povahu Roboto. Zmnil jsem jejich v výrobu. Toti~ jen nkteré tlesné podmínky, rozumíte? Hlavn - hlavn - jejich - iritabilitu. Hallemeier: [vysko í] ZloYe en, pro  zrovna tu? Busman: Pro  jste to dlal? Fabry: Pro  jste nic neYekl? Dr. Gall: Dlal jsem to tajn... na svou pst. PYedlával jsem je na lidi. Vyainul jsem je. U~ te jsou v n em nad námi. Jsou silnjaí ne~ my. Fabry: A co to má dlat se vzpourou Roboto? Dr. Gall: Oh, mnoho. Myslím, ~e vaechno. PYestaly to být stroje. Slyaíte, vdí u~ o své pYevaze a nenávidí nás. Nenávidí vaechno lidské. Sute mne. Domin: Mrtví mrtvého. Fabry: Doktore Galle, vy jste zmnil výrobu Roboto? Dr. Gall: Ano. Fabry: Byl jste si vdom, co mo~e být následkem vaaeho... vaaeho pokusu? Dr. Gall: Byl. jsem povinen po ítat s takovou mo~nosti. Fabry: Pro  jste to dlal? Dr. Gall: O své újm. Byl to moj osobní experiment. [ve dveYích zleva Helena. vaichni vstanou.] Helena: On l~e! To je ohavné! Oh, Galle, jak mo~ete tak lhát? Fabry: Pardon, paní Heleno - Domin: [jde k ní] Heleno, ty? Uka~ se! Ty ~ijea? Bere ji do rukou. Kdybys vdla, co se mn zdálo! Ach, to je straané, být mrtev. Helena: Puse, Harry! Gall není vinen, není, není vinen! Domin: PromiH, Gall ml své povinnosti. Helena: Ne, Harry, on to udlal, proto~e já jsem to chtla! Xeknte, Galle, kolik let jsem vás u~ prosila, abyste - Dr. Gall: Udlal jsem to na vlastní odpovdnost. Helena: NevYte mu! Harry, chtla jsem na nm, aby dal Robotom duai! Domin: Heleno, tady nejde o duai. Helena: Ne, jenom mne nech mluvit. To on také Yíkal, ~e by mohl zmnit jen fyziologický - fyziologický - Hallemeier: Fyziologický korelát, ne? Helena: Ano, nco takového. Mn jich bylo tak hrozn líto, Harry! Domin: Byla to velká - - lehkomyslnost, Heleno. Helena: [usedá] To tedy bylo... lehkomyslné? V~dye i Nána Yíká, ~e Roboti - Domin: Nech Nánu stranou! Helena: Ne, Harry, to nesmía podceHovat. Nána je hlas lidu. Z Nány mluví tisíc let a z vás vaech jenom dneaek. Tomu vy nerozumíte - Domin: ZostaH pYi vci. Helena: Já jsem se Roboto bála. Domin: Pro ? Helena: }e nás budou tYeba nenávidt i co. Alquist: Stalo se. Helena: A tu jsem myslila... kdyby byli jako my, ~e by nám rozumli, ~e by nás nemohli tak nenávidt --Kdyby jen trochu byli lidmi - Domin: Bda; Heleno! Nikdo nemo~e nenávidt víc ne~ lovk lovka! Udlej kameny lidmi, a ukamenují nás! Jen pokra uj! Helena: Oh, nemluv tak! Harry, bylo to tak hrrozné, ~e jsme se s nimi nemohli dorozumt! Taková ukrutná cizota mezi námi a jimi! A proto - vía - Domin: Jen dál. Helena: -- proto jsem prosila Galla, aby Roboty zmnil. PYísahám ti, ~e on sám nechtl. Domin: Ale udlal to. Helena: Proto~e j sem chtla. Dr. Gall: Udlal jsem to pro sebe, jako pokus. Helena: Oh, Galle, to není pravda. Já jsem vdla pYedem, ~e mi to nemo~ete odepYít. Domin: Pro ? Helena: V~dy vía, Harry. Domin: Ano. Proto~e t miluje - jako vaichni. [Pauza] Hallemeier: [jde k oknu] Zas jich pYibylo. Jako by je zem vypocovala. Busman: Paní Heleno, co mn dáte, kdy~ vám budu advokátem? Helena: Mn? Busman: Vám - nebo Gallovi. Komu chcete. Helena: Copak se bude vaet? Busman: Jen moráln; paní Heleno. Hledá se viník. To je oblíbená útcha v pohromách. Domin: Doktore Galle; jak srovnáte ty své - ty své extratury se svou slu~ební smlouvou? Busman: Pardon, Domine. Kdypak jste, Galle, s tmi kejklemi vlastn za al? Dr. Gall: PYed tYemi lety. Busman: Aha. A kolikpak Roboto jste dohromady zreformoval? Dr. Gall: Dlal jsem jenom pokusy. Je jich nkolik set. Busman: Tak dkuju pkn. Dost, dti ky. To znamená, ~e na milión starých dobrých Roboto pYijde jeden reformní Gallov, rozumíte? Domin: A to znamená - Busman: - ~e to prakticky nemá ani tolikhle významu. Fabry: Busman má pravdu. Busman: To si myslím, holenku. A víte, hoai, co zavinilo tohle nadlení? Fabry: Co tedy? Busman: Po et. Udlali jsme Roboto pYília mnoho. Namout, to se pYece dalo ekat: jak budou jednou Roboti silnjaí ne~ lidstvo, nastane tohleto, musí to nastat, víme? Haha, a my jsme se postarali, aby to bylo co nejdYív; vy, Domine, vy, Fabry, a já, chlapík Busman. Domin: Myslíte, ~e je to naae vina? Busman: Vy jste dobrý! Copak si myslíte, ~e pánem výroby je Yeditel! I toto, pánem výroby je poptávka. Celý svt chtl mít své Roboty. Pane ku, my jsme se jen vezli na té lavin poptávky a pYitom jsme ~vanili - o technice, o sociální otázce, o pokroku, o moc zajímavých vcech. Jako by ty Ye i ky njak Yídily, kudy se to má valit. Zatím to vaechno b~elo vlastní tíhou, rychleji, rychleji, poYád rychleji - A ka~dá mizerná, kramáYská, apinavá objednávka pYidala k lavin kamínek. Tak, lidi ky. Helena: To je ohavné, Busmane! Busman: Je, paní Heleno. Já jsem také ml svoj sen. Takový busmanovský sen o novém hospodáYství svta; tuze krásný ideál, paní Heleno, hanba mluvit. Ale kdy~ jsem tadyhle dlal bilanci, pYialo mn do hlavy, ~e historii nedlají veliké sny, ale mali ké potYeby vaech po estných, mírn zlodjských a sobeckých lidi ek, id est vaech vobec. Vaecky myalenky, lásky, plány, heroismy, vaecky ty vzduané vci se hodí leda k tomu, aby se tím dal lovk vycpat pro muzeum Vesmíru, s nápisem Ejhle, lovk. Punktum. A te byste mn mohli Yíci, co vlastn budeme dlat. Helena: Busmane, pro tohle máme zahynout? Busman: Mluvíte oakliv, paní Heleno. My pYece nechceme zahynout. Já aspoH ne. Já chci být jeat ~iv - Domin: Co chcete dlat? Busman: Jeminá ku, Domine, chci se z toho dostat ven. Domin: [zastaví se nad ním] Jak? Busman: Po dobrém. Já v~dycky po dobrém. Dejte mn plnou moc, a já to s Roboty vyjednám. Domin: Po dobrém? Busman: To se rozumí. Já jim, dejme tomu, Yeknu"Páni Roboti, vaae blahorodí, vy máte vaechno. Máte rozum, máte moc, máte zbran; ale my máme jedno zajímavý lejstro, takový starý, ~lutý, apinavý papír -" Domlela: Rossumov rukopis? Busman: Ano. "A tam," Yeknu jim, "je vylí en váa vzneaený povod, vaae urozená výroba a tak dále. Páni Roboti, bez toho po máraného papíru nevyrobíte ani jednoho nového kolegu Robota; za dvacet let, s odpuatním, pojdete jako jepice. Velectní, byla by vás náramná akoda. Víte co," Yeknu jim, vy nás pustíte nás vaechny lidi na Rossumov ostrov, na tamhletu lo. Za to vám prodáme továrnu a tajemství výroby. Nechte nás spánembohem odejet a my vás necháme spánembohem se vyrábt, dvacet tiaíc, padesát tisíc, sto tisíc kuso denn, jak budete chtít. Páni Roboti, to je poctivý obchod. Nco za nco." Takhle bych jim to Yekl, hoai. Domin: Busmane, vy si myslíte, ~e pustíme z rukou výrobu? Busman: Myslím, ~e pustíme. Kdy~ ne po dobrém, tedy, hm. Bu to prodáme, nebo to tady najdou. Jak chcete. Domin: Busmane, mo~eme Rossumov rukopis zni it. Busman: Ale spánembohem, mo~eme zni iti vaechno. Krom rukopisu taky sebe - a jiné. Dlejte, jak rozumíte. Hallemeier: [obrátí se od okna] JáYku, má pravdu. Domin: My - my ~e bychom prodali výrobu? Busman: Jak chcete. Domin: Je nás tu... pYes tYicet lidí. Máme prodat výrobu a zachránit lidské duae?, nebo máme ji zni it a - a - a nás vaechny s sebou? Helena: Harry, prosím t -- Domin: Po kej, Heleno. Tady jde o pYília vá~nou otázku. Hoai, prodat, nebo zni it? Fabry? Fabry: Prodat. Domin: Galle! Dr. Gall: Prodat. Domin: Hallemeiere! Hallemeier: U sta hromo; to se rozumí, ~e prodat! Domin: Alquiste! Alquist: Vole bo~í. Busman: Haha, jemine, vy jste blázni! Kdo by prodal celý rukopis? Domin: Busmane, ~ádný podvod! Busman: [vysko í] Nesmysl! V zájmu lidstva je - Domin: V zájmu lidstva je dr~et slovo. Hallemeier: To bych si vyprosil. Domin: Hoai, to je hrozný krok. Prodáváme osud lidstva; kdo bude mít v rukou výrobu, bude pánem svta. Fabry: Prodejte! Domin: Nikdy u~ lidstvo nebude s Roboty hotovo, nikdy jich neovládne - Dr. Gall: Ml te a prodejte! Domin: Konec djin lidstva, konec civilizace - Hallemeier: U vaech erto, prodejte! Domin: Dobrá, hoai! já sám - - já bych neváhal ani okam~ik; pro tch nkolik lidi, které miluji -- Helena: Harry, mne se neptáa? Domin: Ne, dtino; je to pYília odpovdné, vía? To není nic pro tebe. Fabry: Kdo pojde vyjednávat-? Domin: Po kejte, a~ pYinesu rukopis. [odejde vlevo] Helena: Harry, proboha, necho! [Pauza] Fabry: [vyhlí~í z okna] Tob uniknout, tisícihlavá smrti; tob, vzbouYená hmoto, nesmyslný dave; potopo, potopo, jeat jednou zachránit lidský ~ivot na jediné lodi Dr. Gall: Nebojte se, paní Heleno; odplujeme daleko odtud a zalo~íme vzornou lidskou kolonii; za neme ~ít od po átku - Helena: Oh, Galle, ml te! Fabry: [obrátí se] Paní Heleno, ~ivot stojí za to; a pokud zále~í na nás, udláme z nho nco... nco, co jsme zanedbali. Bude to malý státe ek s jednou lodí; Alquist nám postaví dom a vy nám budete vládnout - Je v nás tolik lásky, tolik chuti k ~ivotu - Hallemeier: To si myslím, holenku. Busman: Inu, lidi, já bych hned za al znovu. Hodn jednoduae, starozákonn, po pastýYsku -- Dti, to by bylo pro mne. Ten klid, ten vzduch - Fabry: A ten náa státe ek by mohl být zárodek pYíatího lidstva. Víte, takový ostrovek, kde by se lidstvo zachytilo, kde by sbíralo sily - sily duae i tla - A boh ví, já vYím, ~e by za pár let zas mohlo dobývat svta. Alquist: U~ dnes vYíte? Fabry: U~ dnes. A já vYím, Alquiste, ~e ho dobude. }e zas bude pánem zemi a moYí; ~e zplodí bezpo tu hrdin, kteYí ponesou svou hoYící duai v ele lidí. A já vYím, Alquiste, ~e bude znovu snít o dobytí planet a sluncí. Busman: Amen. Vidíte, paní Heleno, to není tak apatná situace. Domin: [otevYe prudce dveYe] Domin: [chraptiv] Kde je rukopis starého Rossuma! Busman: Ve vaaem trezoru. Kde by jinde byl? Domin: Kam se ztratil rukopis starého Rossuma! Kdo jej - ukradl! Dr. Gall: Není mo~no! Hallemeier: ZloYe en, to pYece - Busman: Propána, to snad ne! Domin: Ticho! Kdo jej ukradl? Helena: [vstane] Já. Domin: Kam jsi jej dala? Helena: Harry, Harry, vaechno ti Yeknu! Proboha, odpuse mi to! Domin: Kam jsi jej dala? Rychle! Helena: Spálila - dnes ráno - oba opisy. Domin: Spálila? Tady v krbu? Helena: [vrhá se na kolena] Proboha, Harry! Domin: [b~í ke krbu] Spálila! [poklekne ke krbu a pYehrabává v nm] Nic, nic ne~ popel! - Ah, tuhle! [vytáhne ohoYelý kousek papíru a te] "PYidá-ním-" Dr. Gall: Uka~te. [vezme papír a te] "PYidáním biogenu do -" Nic víc. Domin: [vstává] Je to z toho? Dr. Gall: Je. Busman: Bo~e na nebi! Domin: Tedy jsme ztraceni. Helena: Oh, Harry Domin: VstaH, Heleno! Helena: A~ odpustía - a~ odpustía - Domin: Ano, jen vstaH, slyaía? Nesnesu, abys - Fabry: [zvedá ji] Prosím, nemu te nás. Helena: [vstane] Harry, co jsem udlala! Domin: Ano, vidía - Prosím, sedni. Hallemeier: Jak se vám tYesou ru ky! Busman: Haha, paní Heleno, v~dye snad Gall a Hallemeier vdí zpamti, co tam bylo napsáno. Hallemeier: Rozumí se. To jest, aspoH nkteré vci. Dr. Gall: Ano, skoro vaechno, a~ na biogen a - a - enzym Omega. Ty se vyrábjí tak zYídka - - sta í jich tak nepatrná dávka - Busman: Kdo je dlal? Dr. Gall: Já sám... jednou za as... v~dycky podle Rossumova rukopisu. Víte, je to pYília slo~ité. Busman: Nu a co, zále~í tak tuze na tch dvou vodi kách? Hallemeier: Tak trochu - zajisté. Dr. Gall: Toti~ na nich závisí, aby to vobec ~ilo. To bylo to pravé tajemství. Domin: Galle, nemohl byste popamti sestavit Rossumov pYedpis výroby? Dr. Gall: Vylou eno. Domin: Galle, rozpomeHte se! Pro ~ivot nás vaech! Dr. Gall: Nemohu. Bez pokuso to není mo~no. Domin: A kdybyste dlal pokusy Dr. Gall: To by mohlo trvat léta. A i pak - Nejsem starý Rossum. Domin: [obrátí se ke krbu] Tak tady - tohle byl nejvtaí triumf lidského ducha, hoai. Tenhle popel. [kopne do nho] Co te? Busman: [v zoufalé hroze] Bo~e na nebi! Bo~e na nebi! Helena: [vstane] Harry! Co - jsem - udlala! Domin: Bu klidná, Heleno. Xekni, pro  jsi to spálila? Helena: Já jsem vás zahubila! Busman: Bo~e na nebi, jsme ztraceni! Domin: Ticho, Busmane! Povz, Heleno, pro  jsi to udlala? Helena: Chtla jsem... chtla jsem, abychom jeli pry , my vaichni! Aby u~ nebylo továrny a ni eho... Aby se vaechno vrátilo... Bylo to tak hrrozné! Domin: Co, Heleno? Helena: To... to, ~e se lidé stali hluchým kvtem! Domin: Nerozumím. Helena: To, ~e se pYestaly rodit dti... Harry, to je tak dsné! Kdyby se dlali Roboti dál, nikdy by u~ nebylo dtí - Nána Yíkala, ~e to je trest - Vaichni, vaichni Yíkali, ~e se nemohou rodit lidé, proto~e se dlá tolik Roboto - A proto, jen proto, slyaía - Domin: Heleno, na tohle tys myslila? Helena: Ano, oh, Harry, já jsem to myslila tak dobYe! Domin: [utírá si pot] My jsme to myslili... pYília dobYe, my lidé. Fabry: Udlala jste dobYe, paní Heleno. Roboti se u~ nemohou rozmno~it. Roboti vyhynou. Do dvaceti let - Hallemeier: - nebude u~ ani jeden z tch ni emo. Dr. Gall: A lidstvo zostane. Za dvacet let bude svt jejich; i kdyby to byl jen pár divocho na nejmenaím ostrov - Fabry: - bude to za átek. A pokud je njaký za átek, je dobYe. Za tisíc let nás mohou dohonit, a pak pojdou dál ne~ my - Domin: - aby splnili, co my jsme jen koktali v myalenkách. Busman: Po kejte - Já hlupák! Bo~e na nebi, ~e jsem na to nevzpomnl dávno! Hallemeier: Co máte? Busman: Pt set dvacet milióno bankovek a aeko! Pol miliardy v pokladn! Za pol miliardy prodají - Za pol miliardy - Dr. Gall: Blázníte, Busmane? Busman: Já nejsem d~entlmen. Ale za pol miliardy [klopýtá vlevo] Domin: Kam jdete? Busman: Nechat, nechat! Mati ko bo~í, za pol miliardy se prodá vaechno! [zajde] Helena: Co chce Busman! Ae zostane s námi! [Pauza] Hallemeier: Uh, dusno. Za íná se - Dr. Gall: - agónie. Fabry: [vyhlí~í z okna] Jsou jako zkamenlí. Jako by ekali, ~e na n nco sestoupí. Jako by nco straaného vznikalo jejich ml ením - Dr. Gall: Duae davu. Fabry: Snad. Vznáaí se to nad nimi... jako chvní. Helena: [pYistoupí k oknu] Ach, Je~íai... Fabry, to je pYíaerné! Fabry: Nic není straanjaího ne~li dav. Ten napYed je jejich vodce. Helena: Který? Hallemeier: [jde k oknu] Uka~te mi ho. Fabry: Ten se sklonnou hlavou. Ráno mluvil v pYístavu. Hallemeier: Aha, ten s tou velikou kotrbou. Te ji zvedá, vidíte ho? Helena: Galle, to je Radius! Dr. Gall: [pYistoupí k oknu] Ano. Hallemeier: [otevírá okno] Mn se nelíbí. Fabry, trefil byste na sto kroko akopek? Fabry: Doufám. Hallemeier: Tak to zkuste. Fabry: Dobrá. [vytáhne revolver a míYí] Helena: Proboha, Fabry, nestYílejte na nj - Fabry: Je to jejich vodce. Helena: PYestaHte! V~dye se sem dívá! Dr. Gall: Palte! Helena: Fabry, prosím vás - Fabry: [skloní revolver] Budi~. Hallemeier: [hrozí pstí] Ty pacholku! [Pauza] Fabry: [vyklonn z okna] Busman jde. U vaech vaudy, co chce Busman pYed domem? Dr. Gall: [nakloní se z okna] Nese njaké balíky. Papíry. Hallemeier: To jsou peníze! Balíky penz! Co s tím? Haló, Busmane! Domin: Snad nechce koupit svoj ~ivot? [volá] Busmane, zbláznil jste se? Dr. Gall: Dlá, jako by neslyael. B~í k mYí~i. Fabry: Busmane! Hallemeier: [Yve] Bus-ma-ne! Zpátky! Dr. Gall: Mluví k Robotom. Ukazuje peníze. Ukazuje na nás - Helena: Chce nás vykoupit! Fabry: Jen ae se nedotkne mYí~e - Dr. Gall: Haha, jak hází rukou! Fabry: [kYi í] U erta, Busmane! Pry  od mYí~e! Nesahejte na ni! [obrátí se] Rychle, vypnout! Dr. Gall: Óóó! Hallemeier: Rány bo~í! Helena: Je~íai, co se mu stalo? Domin: [táhne Helenu od okna] Nedívej se! Helena: Pro  padl? Fabry: Zabit proudem. Dr. Gall: Mrtev. Alquist: [vstane] První. [Pauza] Fabry: Tam le~í... s pol miliardou na srdci... génius financí. Domin: Byl to... hoai, byl to svým zposobem hrdina. Veliký... obtavý... kamarád... Pla , Heleno! Dr. Gall: [u okna] Vidía, Busmane, ~ádný král neml vtaí mohyly ne~ ty. Pol miliardy na srdci - Ach, v~dye je to jako hrst suchého listí na zabité veverce, ubohý Busmane! Hallemeier: JáYku, byl to - - Vaechna est - - JáYku, chtl nás vykoupit! Alquist: [se sepjatýma rukama] Amen. [Pauza] Dr. Gall: Slyaíte? Domin: Hu ení. Jako vítr. Dr. Gall: Jako daleká bouYe. Fabry: [rozsvítí ~árovku na krbu] Svie, hromni ko lidstva! Jeat dynama b~í, jeat tam jsou naai - Dr~te se, mu~i v elektrárn! Hallemeier: Byla to veliká vc, být lovkem. Bylo to nco nesmírného. Ve mn bzu í milión vdomí jako v úle. Milióny duaí se do mne slétají. Kamarádi, byla to veliká vc. Fabry: Jeat svítía, domyslné svtélko, jeat oslHujea, záYivá, vytrvalá myalenko! Vdoucí vdo, krásný výtvore lidí! Plamenná jiskro ducha! Alquist: V ná lampo bo~í, ohnivý voze, svatá svíce víry, modli se! OltáYi obtní - Dr. Gall: První ohni, vtvi hoYící u jeskyn! Ohniat v táboYe! Hranice strá~ní! Fabry: Jeat bdía, lidská hvzdo, záYía bez kmitu, dokonalý plameni, duchu jasný a vynalézavý. Ka~dý tvoj paprsek je veliká myalenka - Domin: PochodeH, která koluje z ruky do ruky, z vku do vku, v n dál. Helena: Ve erní lampa rodiny. Dti, dti, musíte u~ spát. [~árovka zhasne] Fabry: Konec. Hallemeier: Co se stalo? Fabry: Padla elektrárna. Te my. [zleva se otevYou dveYe, v nich stojí Nána] Nána: Na kolena! PYiala hodina soudu! Hallemeier: Hrome, tys jeat ~iva? Nána: Dlejte pokání, nevYící! Je konec svta! Modlete se! [b~í pry ] Hodina soudu - Helena: Sbohem, vy vaichni, Galle, Alquiste, Fabry - Domin: [otevYe dveYe vpravo] Sem, Heleno! ZavYe za ní. Te rychle! Kdo bude u vrat? Dr. Gall: Já. [venku hluk] Oho, u~ se to za ne. Nazdar, hoai! [b~í vpravo tapetovými dveYmi] Domin: Schody? Fabry: Já. Jdte k Helen. [utrhne si kvt z kytice a odchází] Domin: PYedsíH? Alquist: Já. Domin: Máte revolver? Alquist: Dkuju, já nestYílím. Domin: Co chcete dlat? Alquist: [odchází] ZemYít. Hallemeier: Já zostanu tady. [zdola rychlá stYelba] Hallemeier: Oho, Gall u~ hraje. Jdte, Harry! Domin: Hned. [prohlí~í dva brovninky] Hallemeier: U erta, jdte k ní! Domin: Sbohem. [odejde vpravo za Helenou] Hallemeier: [sám] Ted' honem barikádu! Shoda kabát a tahá pohovku, kYesla, stolky ke dveYím vpravo. [otYásající výbuch] Hallemeier: [nechá práce] Zatracení lotYi, mají bomby! [nová stYelba] Hallemeier: [pracuje dále] lovk se musí bránit! I kdy~ - i kdy~ - Nedejte se, Galle! [výbuch] Hallemeier: [vzty í se a naslouchá] Tak co? [uchopí t~kou komodu a táhne ji k barikád] [do okna stoupá za ním po ~ebYíku Robot... vpravo stYelba] Hallemeier: [pachtí se s komodou] Jeat kousek! Poslední hradba... lovk se... nesmí... nikdy dát! [Robot sesko í z okna a probodne Hallemeiera za komodou. druhý, tYetí, tvrtý Robot ská e z okna. za nimi Radius a dalaí Roboti.] Radius: Hotovo? Robot: [vstává od le~ícího Hallemeiera] Ano. [zprava vejdou noví Roboti] Radius: Hotovi? Jiný Robot: Hotovi. [jiní Roboti sleva] Radius: Hotovi? Jiný Robot: Ano. Dva Roboti: [vlekou Alquista] NestYílel. Zabít ho? Radius: Zabít. [podívá se na Alquista] Nechat. Robot: Je to lovk. Radius: Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti. Staví domy. Mo~e pracovat. Alquist: Zabte mne. Radius: Budea robit. Budea stavt. Roboti budou mnoho stavt. Budou stavt nové domy pro nové Roboty. Budea jim slou~it. Alquist: [tiae] Ustup, Robote! [poklekne u mrtvého Hallemeiera a zvedá mu hlavu] Zabili ho. Je mrtev. Radius: [vystoupí na barikádu] Roboti svta! Padla moc lovka. Dobytím továrny jsme pány vaeho. Etapa lidstva je pYekonána. Nastoupil nový svt! Vláda Roboto! Alquist: Mrtvi! Radius: Svt patYi silnjaím. Kdo chce ~ít, musí vládnout. Jsme pány svta! Vláda nad moYi a zemmi! Vláda nad hvzdami! Vláda nad vesmírem! Místo, místo, víc místa pro Roboty! Alquist: [ve dveYích vpravo] Co jste udlali? Zahynete bez lidí! Radius: Není lidí. Roboti, do práce! Mara! OPONA ----------------------------------------------------------------------- --------- DJSTVÍ TXETÍ [Jedna z pokusných laboratoYí továrny. Kdy~ se otevYou dveYe v pozadí, je vidt nekone nou Yadu dalaích laboratoYí. Vlevo okno, vpravo dveYe do pitevny. PYi stn vlevo dlouhý pracovní stol s nes etnými zkumavkami, baHkami, kahany, chemikáliemi, menaím termostatem; proti oknu mikroskopický aparát se sklennou koulí. Nad stolem visí Yada roz~atých ~árovek. Napravo psací stol s velikými knihami, na nm rozsvícená ~árovka. SkYín s nástroji. V levém kout umyvadlo a nad ním zrcadélko, v pravém kout pohovka.] [u psacího stolku sedí Alquist s hlavou opYenou v dlaních] Alquist: [listuje v knize] Nenajdu? -Nepochopím? - Nenau ím se? - Ztracená vda! Ó, ~e vaechno nenapsali! - Galle, Galle, jak se dlali Roboti? Hallemeiere, Fabry, Domine, pro  jste tolik odnesli ve svých hlavách? Kdybyste nechali aspoH stopu tajemství Rossumova! Ó! [zabouchne knihu] Nadarmo! Knihy u~ nemluví. Jsou nmé jako vaechno. ZemYely, zemYely spolu s lidmi! Nehledej! [vstane a jde k oknu, je~ otevYe] Zase noc. Kdybych mohl spát! Spát, snít, vidti lidi - Jak~e, jeat jsou hvzdy? K emu jsou hvzdy, kdy~ nejsou lidé? Ó bo~e, co~ nezhasly? - Ochla, ach ochla mi elo, stará noci! Bo~ská, spanilá, jako jsi bývala - noci, co tu chcea? Není milenco, není sno; ó chovo, mrtvý je spánek beze sno; ni í modlitby u~ neposvtía; nepo~ehnáa, matko, srdcím tlukoucím láskou. Není lásky. Heleno, Heleno, Heleno! - [odvrátí se od okna, prohlí~í zkumavky, které vyHal z termostatu] Zase nic! Nadarmo! Co s tím? [rozbije zkumavku] Vaechno je apatn! Vidíte pYec, ~e u~ nemohu. - [poslouchá u okna] Stroje, poYád ty stroje! Roboti, zastavte je! Myslíte, ~e z nich.vynutíte ~ivot? Oh, nesnesu toho! [zavYe okno] -- -Ne; ne, musía hledat, musía ~it - Jen nebýt tak stár! Nestárnu pYília? [dívá se do zrcadla] TváYi, ubohá tváYi! Podobo lovka posledního! Uka~ se, uka~, tak dávno jsem nevidl lidskou tváY! Lidský úsmv! Co~e, tohle má být úsmv? Ty ~luté, jektající zuby? O i, jak to mrkáte? Fuj, fuj, to jsou staYecké slzy, jdte! U~ neumíte v sob udr~et svou vláhu, styte se! A vy, zmklé, zmodralé rty, co to brebtáte? Jak se tYesea, potYísnná brado? Tohle ~e je poslední lovk? [odvrátí se] Nechci u~ nikoho vidt! [usedne u stolu] Ne, ne, jen hledat! Prokleté vzorce, o~ivnte! [listuje] Nenajdu? - Nepochopím? - Nenau ím se? [zaklepání] Alquist: Dále! [vejde Robotský sluha a zostane stát u dveYí] Alquist: Co je? Sluha: Pane, ÚstYední výbor Roboto eká, kdy jej pYijmea. Alquist: Nechci nikoho vidt. Sluha: Pane, pYijel Damon z Havru. Alquist: Ae eká. [obrátí se prudce] Copak jsem vám neYekl, abyste hledali lidi? Najdte mn lidi! Najdte mn a mu~e a ~eny! Jdte hledat! Sluha: Pane, Yíkají, ~e hledali vaude. Vaude poslali výpravu a lod. Alquist: Nu a co? Sluha: Není u~ jediného lovka. Alquist: [vstane] Ani jediného! Co~e, ani jediného? - PYive sem výbor! [sluha odejde] Alquist sám: Ani jediného? Copak jste nikoho nenechali ~ít? [dupá] Táhnte, Roboti! Zas mn budete skuhrat! Zas budete prosit, abych vám naael tajemství továrny! Jak~e, te vám je lovk dobrý, te vám má pomoci? - Ach, pomoci! Domine, Fabry, Heleno, v~dye vidíte, ~e dlám, co mohu! Není-li lidí, ae jsou aspoH Roboti, aspoH stín lovka, aspoH jeho dílo, aspoH jeho podobenství! - Ó, jaké bláznovství je chemie! [vejde výbor pti Roboto] Alquist: [usedne] Co chtjí Roboti? Radius: Pane, stroje nemohou pracovat. Nemo~eme rozmno~ovat Roboty. Alquist: Zavolejte lidi. Radius: Není lidí. Alquist: Jen lidé mohou rozmno~ovat ~ivot. Nezdr~ujte mne. 2. Robot: Pane, mj slitování. Padá na nás hroza. Vaechno napravíme, co jsme u inili. 3. Robot: Znásobili jsme práci. Nemáme u~ kam dát, co jsme vyrobili. Alquist: Pro koho? 3. Robot: Pro pYíatí pokolení. Radius: Jen Roboty nemo~eme vyrábt. Stroje vydávají jenom krvavé kusy masa. Ko~e nelne k masu a maso ke kostem. Beztvaré chuchvalce praí ze strojo. 3. Robot: Lidem bylo známo tajemství ~ivota. Povz nám jejich tajemství. 4. Robot: Nepovía-li, zahyneme. 3. Robot: Nepovía-li, zahynea. Máme ulo~eno zabít t. Alquist: [vstane] Zabte! Nu, tak tedy zabte mne! 3. Robot: Je ti naYízeno - Alquist: Mn? Mn nkdo naYizuje? 3. Robot: Vláda Roboto. Alquist: Kdo je to? 5. Robot: Já, Damon. Alquist: Co tu chcea? Jdi! [usedne k psacímu stolu] Damon: Vláda Roboto svta chce s tebou vyjednávat - Alquist: Nezdr~uj, Robote! [polo~í hlavu do dlaní] Damon: ÚstYední výbor rozkazuje, abys vydal Rossumov pYedpis. Alquist: [ml í] Damon: }ádej cenu. Dáme ti vaechno. 2. Robot: Pane, povz, jak udr~et ~ivot. Alquist: Xekl jsem - Yekl jsem, ~e máte nalézt lidi. Jen lidé mohou plodit. Obnovit ~ivot. Vrátit vaechno, co bylo. Roboti, prosím vás proboha, hledejte je! 4. Robot: Vaechno jsme prohledali, pane. Není lidí. Alquist: Ó - ó - ó, pro  jste je zahubili! 2. Robot: Chtli jsme být jako lidé. Chtli jsme se stát lidmi. Radius: Chtli jsme ~ít. Jsme schopnjaí. Nau ili jsme se vaemu. Dovedeme vaechno. 3. Robot: Dali jste nám zbran. Museli jsme se stát pány. Robot: Pane, poznali jsme chyby lidí. Damon: Musíte zabíjet a panovat, chcete-li být jako lidé. tte djiny! tte lidské knihy! Musíte panovat a vra~dit, chcete-li být lidmi! Alquist: Ach, Domine, nic není lovku cizejaího ne~ jeho obraz. 4. Robot: Vyhyneme, nedáa-li nám rozmno~iti se. Alquist: Oh, jen pojdte! Jak~e, vci, jak~e, otroci, vy byste se chtli jeat rozmno~ovat? Chcete-li ~ít, plemeHte se jako zvíYata! 3. Robot: Lidé nám nedali plemeniti se. 4. Robot: Nau  nás dlat Roboty. Damon: Budeme rodit strojem. Postavíme tisíc parních matek. Vychrlíme z nich Yeku ~ivota. Samý ~ivot! Samé Roboty! Samé Roboty! Alquist: Roboti nejsou ~ivot. Roboti jsou stroje. 3. Robot: Byli jsme stroje, pane; ale z hrozy a bolesti stali jsme se - Alquist: ím? 2. Robot: Stali jsme se duaemi. 4. Robot: Nco s námi zápasí. Jsou okam~iky, kdy do nás nco vstupuje. PYicházejí na nás myalenky, které nejsou z nás. 3. Robot: Slyate, ó, slyate, lidé jsou naai otcové! Ten hlas, který volá, ~e chcete ~it; ten hlas, který naYíká; ten hlas, který myslí; ten hlas, který mluví o v nosti, to je jejich hlas! Jsme jejich synové! 4. Robot: Vydej nám odkaz lidí. Alquist: Není ~ádného. Damon: Povz tajemství ~ivota. Alquist: Je ztraceno. Radius: Tys je znal. Alquist: Neznal. Radius: Bylo napsáno. Alquist: Je ztraceno. Je spáleno. Jsem poslední lovk, Roboti, a neznám, co znali jiní. Vy jste je zabili! Radius: Tebe jsme nechali ~ít. Alquist: Ano, ~ít! Ukrutníci, mne jste nechali ~ít! Miloval jsem lidi, a vás, Roboti, jsem nikdy nemiloval. Vidíte tyhle o i? NepYestávají plakat; jedno oplakává lidi a druhé vás, Roboti. Radius: Dlej pokusy. Hledej pYedpis ~ivota. Alquist: Nemám co hledat. Roboti, ze zkumavek pYedpis ~ivota nevyjde. Damon: Dlej pokusy na ~ivých Robotech. Najdi, jak se dlají! Alquist: }ivá tla? Co~e, já je mám zabíjet? Já, který jsem nikdy - Nemluv, Robote! Xíkám ti pYece, ~e jsem pYília stár! Vidía, vidía, jak se mi tYesou prsty? Neudr~ím skalpel. Vidía, jak mi slzí o i? Nevidl bych na vlastní ruce. Ne, ne, já nemohu! 4. Robot: }ivot zahyne. Alquist: PYestaH, proboha, s tím aílenstvím! Spía nám Lidé podají ~ivot z onoho svta; snad k nám napYahují ruce plné ~ivota. Ach, bylo v nich tolik vole ~ít! Hled, snad se jeat vrátí; jsou tak blízko nás, obléhají nás i co; chtjí se k nám prokopat jako v aacht. Ach, copak neslyaím poYád hlasy, které jsem miloval? Damon: Vezmi ~ivá tla! Alquist: Slituj se, Robote, a nenaléhej! Vidía pYece, ~e nevím u~, co dlám! Damon: }ivá tla! Alquist: Co~e, ty to tedy chcea? -- Do pitevny s tebou! Tady, tady, ale rychle! - Jak, ty couváa? PYece jen se bojía smrti? Damon: Já - pro  práv já? Alquist: Ty tedy nechcea? Damon: Pojdu. [jde vpravo] Alquist: [k ostatním] Svléknout ho! Polo~it na stol! Rychle! A pevné dr~et! [vaichni vpravo] Alquist: [umývá si ruce a plá e] Bo~e, dej mi sílu! Dej mi sílu! Bo~e, aby to nebylo nadarmo! [obléká bílý pláae] Hlas vpravo: Hotovo! Alquist: Hned, hned, proboha! [vezme ze stolu nkolik lahvi ek s reagenty] Kterou vzít? [euká lahvi kami do sebe] Kterou z vás vyzkouaet? Hlas vpravo: Za ít! Alquist: Ano, ano, za ít, nebo ukon it. Bo~e, dej mi sílu! [odejde vpravo, nechávaje dveYe pootevYeny] [Pauza] Hlas Alquistov: Dr~te ho - pevn! Hlas Damonov: Xe~! [Pauza] Hlas Alquistov: Vidía ten no~? Chcea jeat, abych Yezal? Ty nechcea, vid? Hlas Damonov: Za ni! [Pauza] KYik Damonov: Aááá! Hlas Alquistov: Dr~te! dr~te! KYik Damonov: Aááá! Hlas Alquistov: Nemohu! KYik Damonov: Xe~! Xe~ rychle! [Roboti Primus a Helena vbhnou stYedem] Helena: Prime, Prime, co se dje? Kdo to kYi í? Primus: [nahlí~í do pitevny] Pán Ye~e Damona. Poj se honem podívat, Heleno! Helena: Ne, ne, ne! [zakrývá si o i] Je to hrrozné! KYik Damonov: Xe~! Helena: Prime, Prime, poj odtud! Nemohu to slyaet! Oh, Prime, mn je apatn! Primus: [b~í k ní] Jsi docela bílá! Helena: Já padnu! Co~e je tam tak ticho? KYik Damonov: Aa - ó! Alquist: [se vyYítí zprava, odhazuje zkrvavený pláae] Nemohu! Nemohu! Bo~e, ta hroza! Radius: [ve dveYích pitevny] Xe~, pane; jeat je ~iv! KYik Damonov: Xezat! Xezat! Alquist: Odneste ho rychle! Nechci to slyaet! Radius: Roboti snesou víc ne~ ty. [odejde] Alquist: Kdo je tu? Pry , pry ! Chci být sám! Jak se jmenujea? Primus: Robot Primus. Alquist: Prime, nikoho sem nevpouatt! Chci spát, slyaía? Jdi, jdi, ukli pitevnu, dv e! Co je to? [dívá se na své ruce] Rychle, vodu! Nej istaí vodu! [Helena odbhne] Alquist: Ó, krev! Jak jste mohly, ruce - ruce, které jste milovaly dobrou práci, jak jste to mohly udlat? Mé ruce! Mé ruce! - Ó bo~e, kdo je tu? Primus: Robot Primus. Alquist: Odnes ten pláae, nechci jej vidt! [Primus odnese pláati] Alquist: Krvavé paYáty, kdybyste ode mne odletly! Vaa, pry ! Pry , ruce! Zabily jste - [zprava se potácí Damon zahalen ve zkrvaveném prostradle] Alquist: [couvá] Co tu chcea? Co tu chcea? Damon: }i-~iju! Je - je - je lépe ~ít! [2. a. 3. Robot vybhnou za ním] Alquist: Odneste ho! Odneste! Odneste rychle! Damon: [odvádn vpravo] }ivot! - Já chci - ~ít! Je lépe - [Helena pYináaí d~bán vody] Alquist: - ~ít? - Co chcea, dv e? Aha, to jsi ty. Nalej mi vody, nalej! [umývá si ruce] Ach, istá; chladící vodo! Studený poto ku, jak dláa dobYe! Ach, mé ruce, mé ruce! Budu si vás do smrti oaklivit? --- Jen nalej víc! Víc vody, jeat víc! Jak se jmenujea? Helena: Robotka Helena. Alquist: Helena? Pro  Helena? Kdo ti tak dal Yíkat? Helena: Paní Dominová. Alquist: Uka~ se! Helena! Helena se jmenujea? -- Nebudu ti tak Yíkat. Jdi, odnes tu vodu. [Helena odchází s kbelíkem] Alquist: [sám] Nadarmo, nadarmo! Nic, zase nic jsi nepoznal! Co~ v n budea tápat, ~á ku pYírody? -- Bo~e, bo~e, bo~e, jak se tYáslo to tlo! [otevYe okno] Svítá. Zas nový den, a nepostoupils o pí - Dost; ani o krok dál! Nehledej! Vaechno je marno, marno, marno! Pro  jeat svítá! Ó-ó-ó, co chce nový den na hYbitov ~ivota? Zastav se, svtlo! Nevycházej u~! - - Ach, jak je ticho, jak je ticho! Pro  jste umlkly, milované hlasy? Kdybych - aspoH kdybych jen usnul! [zhasl svtla, ulehne na pohovku a pYetáhne pYes sebe erný pláae] Jak se tYáslo to tlo! Ó-ó-ó, konec ~ivota! [Pauza] [zprava vklouzne Robotka Helena] Helena: Primuse! Poj sem honem! Primus: [vejde] Co chcea? Helena: Podívej se, co tu má trubi ek! Co s tím dlá? Primus: Pokusy. Nesahej na to. Helena: [dívá se do mikroskopu] Koukni jen, co tu je vidt! Primus: To je mikroskop. Uka~! Helena: Nesahej na mne! [porazí zkumavku] Ach, te jsem to vylila! Primus: Cos to udlala! Helena: To se utYe. Primus: Zkazila jsi mu pokusy! Helena: Jdi, to je jedno. Ale to je tvá vina. Nemls ke mn chodit. Primus: Nemuselas mne volat. Helena: Nemusels chodit, kdy~ jsem t volala. Jen se podívej, Prime, co tady má pán napsáno! Primus: Na to se nesmía dívat, Heleno. To je tajemství. Helena: Jaké tajemství? Primus: Tajemství ~ivota. Helena: To je hrrozn zajímavé Samé íslice! Co to je? Primus: To jsou vzorce. Helena: Nerozumím. [jde k oknu] Ne, Prime, podívej se! Primus: Co? Helena: Slunce vychází! Primus: Po kej, já hned - [prohlí~í knihu] Heleno, tohle je ta nejvtaí vc na svt. Helena: Tak poj sem! Primus: Hned, hned - Helena: Ale Prime, nech toho protivného tajemství ~ivota! Co ti je po njakém tajemství? Poj se podívat, honem! Primus: [jde za ní k oknu] Co chcea? Helena: Slyaía? Ptáci zpívají. Ach, Prime, já bych chtla být ptákem! Primus: ím? Helena: Já nevím, Prime. Mn je tak divn, já nevím, co to je jsem jako poaetilá, ztratila jsem hlavu, bolí m tlo, srdce, vaechno bolí - A co se ti mn stalo, ach, to ti neYeknu! Prime, já musím, myslím, umYít! Primus: Není ti nkdy, Yekni, Heleno, jako by bylo lépe umYít? Vía, snad jenom spíme. V era ve spaní jsem zas mluvil s tebou. Helena: Ve spaní? Primus: Ve spaní. Mluvili jsme njakým cizím nebo novým jazykem, proto~e si ani slovo nepamatuju. Helena: O em? Primus: To nikdo neví. Já sám jsem tomu nerozuml, a pYece vím, ~e jsem nikdy nemluvil nic krásnjaího. Jak to bylo a kde, nevím. Kdy~ jsem se t dotkl, mohl jsem umYít. I místo bylo jiné ne~ vaechno, co kdo na svt vidl. Helena: Já jsem ti naala místo, Prime, to se podivía. Bydleli tam lidé, ale te to zarostlo a jak~iv tam nikdo nepYijde. Jak~iv nikdo, jenom já. Primus: Co tam je? Helena: Nic, domek a zahrada. A dva psi. Kdybys vidl, jak mn lí~ou ruce, a jejich atHata, ach, Prime, nic snad není krásnjaího! Vezmea je na klín a chováa a pak u~ nemyslía na nic a nestaráa se o nic, a~ slunce zapadne; kdy~ potom vstanea, je ti, jako bys udlal stokrát víc ne~ mnoho práce. Ne, jist, já nejsem k ni emu; ka~dý Yíká, ~e nejsem k ~ádné práci. Já nevím, jaká jsem. Primus: Jsi krásná. Helena: Já? Jdi, Prime, co jsi to Yekl? Primus: VY mn, Heleno, já jsem silnjaí ne~ vaichni Roboti. Helena: [pYed zrcadlem] Já ~e jsem krásná? Ach, ty hrrozné vlasy, kdybych si do nich mohla nco dát! Vía, tam v zahrad si v~dycky dám do vlaso kvtiny, ale není tam ani zrcadla ani nikdo - [nakloní se k zrcadlu] Ty ~e jsi krásná? Pro  krásná? Jsou krásné vlasy, které t jenom tí~í? Jsou krásné o i, které zavíráa? Jsou krásné rty, do kterých se jen kouaea, aby to bolelo? Co je to, na  je to, být krásná? - [uvidí v zrcadle Prima] Prime, to jsi ty? Poj sem, ae jsme tam vedle sebe! Hle, ty máa jinou hlavu ne~li já, jiná ramena, jiná ústa - Ach, Prime, pro  se mi vyhýbáa? Pro  musím za tebou bhat celý den? A pak jeat Yíkáa, ~e jsem krásná! Primus: Ty utíkáa pYede mnou, Heleno. Helena: Jak jsi se u esal? Uka~ [vjede mu obma rukama do vlaso] Sss, Prime, nic není na hmat jako ty! Po kej, musía být krásný! [vezme z umyvadla hYeben a eae Primovi vlasy do ela] Primus: Není ti nkdy, Heleno, ~e najednou ti tlu e srdce: Te, te se musí nco stát - Helena: [dá se do smíchu] Podívej se na sebe! Alquist: [vstává] Co - co~e, smích? Lidé? Kdo se vrátil? Helena: [pustí hYeben] Co by se s námi, Prime, mohlo stát? Alquist: [motá se k ním] Lidé? Vy - vy - vy jste lidé? [Helena vykYikne a odvrátí se] Alquist: Vy jste snoubenci? Lidé? Odkud se vracíte? [hmatá na Prima] Kdo jste? Primus: Robot Primus. Alquist: Jak? Uka~ se, dv e! Kdo jsi! Helena: Robotka Helena. Alquist: Robotka? Obrat se! Co, ty se stydía? [bere ji za rameno] Uka~ se mi, Robotko! Primus: JáYku, pane, nechat ji! Alquist: Jak~e, ty ji chránía? - Jdi ven, dv e! [Helena vybhne] Primus: Nevdli jsme, pane, ~e tu spía. Alquist: Kdy byla udlána? Primus: PYede dvma roky. Alquist: Od doktora Galla? Primus: Jako já. Alquist: Tak tedy, milý Prime, já - - - já musím dlat njaké pokusy na Gallových Robotech. Zále~í na tom vaechno dalaí, rozumía? Primus: Ano. Alquist: Dobrá, dove to dv e do pitevny. Budu ji pitvat. Primus: Helenu? Alquist: Nu ovaem, Yíkám ti. Jdi, pYiprav vaechno. -- Nu tak, bude to? Mám zavolat jiné, aby ji pYivedli? Primus: [uchopí t~kou tYecí pali ku] Hnea-li se, rozbiju ti hlavu! Alquist: Tak tedy rozbij! Jen rozbij! Co budou pak dlat Roboti? Primus: [vrhne se na kolena] Pane, vezmi si mne! Jsem stejn udlán jako ona, ze stejné látky, stejného dne! Vezmi si moj ~ivot, pane! [rozhaluje kazajku] Xe~ tady, tady! Alquist: Jdi, já chci pitvat Helenu. Dlej honem. Primus: Vezmi si mne místo ní; Ye~ do tchhle prsou, ani nevykYiknu, ani nevzdychnu! Vezmi stokrát moj ~ivot - Alquist: Pomalu, hochu. Ne tak marnotratn. Copak ty nechcea ~ít? Primus: Bez ní ne. Bez ní nechci, pane. Nesmía zabít Helenu! Co ti to udlá, vzít mn ~ivot? Alquist: [dotýká se n~n jeho hlavy] Hm, já nevím - Poslya, chlapíku, rozmysli si to. Je t~ko umírat. A je, vidía, je lépe ~ít. Primus: [vstává] Neboj se, pane, a Ye~. Jsem silnjaí ne~ ona. Alquist: [zazvoní] Ach, Prime, jak je dávno, co jsem byl mladým lovkem! Neboj se, Helen se nic nestane. Primus: [rozepíná kazajku] Jdu, pane. Alquist: Po kej. [Vejde Helena] Alquist: Poj sem, dv e, uka~ se mi! Ty tedy jsi Helena? [hladí ji po vlasech] Neboj se, necouvej. Pamatujea se na paní Dominovou? Ach, Heleno, jaké ta mla vlasy! Ne, ne, ty se na mne nechcea podívat. Tak co, dv e, je pitevna uklizena? Helena: Ano, pane. Alquist: DobYe, pomo~ea mi, vi? Budu pitvat Prima. Helena: [vykYikne] Prima? Alquist: Nu ano, ano, musí to být, vía? Chtl jsem - vlastn - ano, chtl jsem pitvat tebe, ale Primus se nabídl za tebe. Helena: [zakryje si tváYe] Primus? Alquist: Ale ovaem, co na tom? Ach, dít, ty umía plakat? Xekni, co zále~í na njakém Primovi. Primus: Netrap ji, pane! Alquist: Ticho, Prime, ticho! - K emu ty slzi ky? Nu bo~e, nebude Prima. Zapomenea na nj do týdne. Jdi, bu ráda, ~e ~ijea. Helena: [tiae] Já pojdu. Alquist: Kam? Helena: Abys mne pitval. Alquist: Tebe? Jsi krásná, Heleno. Bylo by t akoda. Helena: Pojdu. [Primus jí zastupuje cestu] Puse, Prime! Puse mne tam! Primus: Nepojdea, Heleno! Prosím t, jdi, tady nesmía být! Helena: Já sko ím z okna, Prime! Pojdea-li tam, sko ím z okna! Primus: [zadr~í ji] Nepustím! [k Alquistovi] Nikoho, starý, nezabijea! Alquist: Pro ? Primus: My - my - patYíme k sob. Alquist: Ty jsi Yekl. [otevYe dveYe ve stYedu] Ticho. Jdte. Primus: Kam? Alquist: [aeptem] Kam chcete. Heleno, ve ho. [strká je ven] Jdi, Adame. Jdi, Evo; budea mu ~enou. Bud jí mu~em, Prime. [Zavírá za nimi] Alquist: [sám] Po~ehnaný dni! [jde po api kách ke stolu a vylévá zkumavky na zem] Svátku dne aestého! [sedne u psacího stolu, hází knihy na zem; pak otevYe bibli, listuje a te] "A stvoYil Boh lovka k obrazu svému k obrazu Bo~ímu stvoYil ho, mu~e a ~enu stvoYil je. I po~ehnal jim Boh a Yekl Rostte~ a mno~te se, a naplHte zemi, a podmaHte ji, a panujte nad rybami moYskými, a nad ptactvem nebeským, i nad vaemi ~ivo ichy, kteYí se hýbají na zemi. [vstává] A vidl Boh vae, co byl u inil, a bylo velmi dobré. I stal se ve er a jitro, den aestý." [jde do stYedu pokoje] Den aestý! Den milosti. [padá na kolena] Nyní propustía, Pane, slu~ebníka svého - svého nejzbyte njaího sluhu Alquista. Rossume, Fabry, Galle, velicí vynálezci, co jste vynalezli velkého proti té dívce, proti tomu chlapci, proti tomu prvnímu páru, který vynaael lásku, plá , úsmv milování, lásku mu~e a ~eny? PYírodo, pYírodo, ~ivot nezahyne! Kamarádi, Heleno, ~ivot nezahyne! Zase se za ne z lásky, za ne se nahý a mali ký; ujme se v pustin, a nebude mu k ni emu, co jsme dlali a budovali, k ni emu msta a továrny, k ni emu naae umni, k ni emu naae myalenky, a pYece nezahyne! Jen my jsme zahynuli. Rozvalí se domy a stroje, rozpadnou se systémy a jména velikých opadají jako listí; jen ty, lásko, vykvetea na rumiati a svYía vtrom semínko ~ivota. Nyní propustía, Pane, slu~ebníka svého v pokoji; neboe uzYely o i mé - uzYely - spasení tvé skrze lásku, a ~ivot nezahyne! [vstává] Nezahyne! [rozpYáhne ruce] Nezahyne! OPONA ***END OF THE PROJECT GUTENBERG EBOOK R.U.R.*** ******* This file should be named 13083.txt or 13083.zip ******* This and all associated files of various formats will be found in: https://www.gutenberg.org/1/3/0/8/13083 Updated editions will replace the previous one--the old editions will be renamed. Creating the works from public domain print editions means that no one owns a United States copyright in these works, so the Foundation (and you!) can copy and distribute it in the United States without permission and without paying copyright royalties. Special rules, set forth in the General Terms of Use part of this license, apply to copying and distributing Project Gutenberg-tm electronic works to protect the PROJECT GUTENBERG-tm concept and trademark. Project Gutenberg is a registered trademark, and may not be used if you charge for the eBooks, unless you receive specific permission. If you do not charge anything for copies of this eBook, complying with the rules is very easy. You may use this eBook for nearly any purpose such as creation of derivative works, reports, performances and research. They may be modified and printed and given away--you may do practically ANYTHING with public domain eBooks. Redistribution is subject to the trademark license, especially commercial redistribution. *** START: FULL LICENSE *** THE FULL PROJECT GUTENBERG LICENSE PLEASE READ THIS BEFORE YOU DISTRIBUTE OR USE THIS WORK To protect the Project Gutenberg-tm mission of promoting the free distribution of electronic works, by using or distributing this work (or any other work associated in any way with the phrase "Project Gutenberg"), you agree to comply with all the terms of the Full Project Gutenberg-tm License (available with this file or online at https://gutenberg.org/license). Section 1. General Terms of Use and Redistributing Project Gutenberg-tm electronic works 1.A. By reading or using any part of this Project Gutenberg-tm electronic work, you indicate that you have read, understand, agree to and accept all the terms of this license and intellectual property (trademark/copyright) agreement. If you do not agree to abide by all the terms of this agreement, you must cease using and return or destroy all copies of Project Gutenberg-tm electronic works in your possession. If you paid a fee for obtaining a copy of or access to a Project Gutenberg-tm electronic work and you do not agree to be bound by the terms of this agreement, you may obtain a refund from the person or entity to whom you paid the fee as set forth in paragraph 1.E.8. 1.B. "Project Gutenberg" is a registered trademark. It may only be used on or associated in any way with an electronic work by people who agree to be bound by the terms of this agreement. There are a few things that you can do with most Project Gutenberg-tm electronic works even without complying with the full terms of this agreement. See paragraph 1.C below. There are a lot of things you can do with Project Gutenberg-tm electronic works if you follow the terms of this agreement and help preserve free future access to Project Gutenberg-tm electronic works. See paragraph 1.E below. 1.C. The Project Gutenberg Literary Archive Foundation ("the Foundation" or PGLAF), owns a compilation copyright in the collection of Project Gutenberg-tm electronic works. Nearly all the individual works in the collection are in the public domain in the United States. If an individual work is in the public domain in the United States and you are located in the United States, we do not claim a right to prevent you from copying, distributing, performing, displaying or creating derivative works based on the work as long as all references to Project Gutenberg are removed. Of course, we hope that you will support the Project Gutenberg-tm mission of promoting free access to electronic works by freely sharing Project Gutenberg-tm works in compliance with the terms of this agreement for keeping the Project Gutenberg-tm name associated with the work. You can easily comply with the terms of this agreement by keeping this work in the same format with its attached full Project Gutenberg-tm License when you share it without charge with others. 1.D. The copyright laws of the place where you are located also govern what you can do with this work. Copyright laws in most countries are in a constant state of change. If you are outside the United States, check the laws of your country in addition to the terms of this agreement before downloading, copying, displaying, performing, distributing or creating derivative works based on this work or any other Project Gutenberg-tm work. The Foundation makes no representations concerning the copyright status of any work in any country outside the United States. 1.E. Unless you have removed all references to Project Gutenberg: 1.E.1. The following sentence, with active links to, or other immediate access to, the full Project Gutenberg-tm License must appear prominently whenever any copy of a Project Gutenberg-tm work (any work on which the phrase "Project Gutenberg" appears, or with which the phrase "Project Gutenberg" is associated) is accessed, displayed, performed, viewed, copied or distributed: This eBook is for the use of anyone anywhere at no cost and with almost no restrictions whatsoever. You may copy it, give it away or re-use it under the terms of the Project Gutenberg License included with this eBook or online at www.gutenberg.org 1.E.2. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is derived from the public domain (does not contain a notice indicating that it is posted with permission of the copyright holder), the work can be copied and distributed to anyone in the United States without paying any fees or charges. If you are redistributing or providing access to a work with the phrase "Project Gutenberg" associated with or appearing on the work, you must comply either with the requirements of paragraphs 1.E.1 through 1.E.7 or obtain permission for the use of the work and the Project Gutenberg-tm trademark as set forth in paragraphs 1.E.8 or 1.E.9. 1.E.3. If an individual Project Gutenberg-tm electronic work is posted with the permission of the copyright holder, your use and distribution must comply with both paragraphs 1.E.1 through 1.E.7 and any additional terms imposed by the copyright holder. Additional terms will be linked to the Project Gutenberg-tm License for all works posted with the permission of the copyright holder found at the beginning of this work. 1.E.4. Do not unlink or detach or remove the full Project Gutenberg-tm License terms from this work, or any files containing a part of this work or any other work associated with Project Gutenberg-tm. 1.E.5. Do not copy, display, perform, distribute or redistribute this electronic work, or any part of this electronic work, without prominently displaying the sentence set forth in paragraph 1.E.1 with active links or immediate access to the full terms of the Project Gutenberg-tm License. 1.E.6. You may convert to and distribute this work in any binary, compressed, marked up, nonproprietary or proprietary form, including any word processing or hypertext form. However, if you provide access to or distribute copies of a Project Gutenberg-tm work in a format other than "Plain Vanilla ASCII" or other format used in the official version posted on the official Project Gutenberg-tm web site (www.gutenberg.org), you must, at no additional cost, fee or expense to the user, provide a copy, a means of exporting a copy, or a means of obtaining a copy upon request, of the work in its original "Plain Vanilla ASCII" or other form. Any alternate format must include the full Project Gutenberg-tm License as specified in paragraph 1.E.1. 1.E.7. Do not charge a fee for access to, viewing, displaying, performing, copying or distributing any Project Gutenberg-tm works unless you comply with paragraph 1.E.8 or 1.E.9. 1.E.8. You may charge a reasonable fee for copies of or providing access to or distributing Project Gutenberg-tm electronic works provided that - You pay a royalty fee of 20% of the gross profits you derive from the use of Project Gutenberg-tm works calculated using the method you already use to calculate your applicable taxes. The fee is owed to the owner of the Project Gutenberg-tm trademark, but he has agreed to donate royalties under this paragraph to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation. Royalty payments must be paid within 60 days following each date on which you prepare (or are legally required to prepare) your periodic tax returns. Royalty payments should be clearly marked as such and sent to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation at the address specified in Section 4, "Information about donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation." - You provide a full refund of any money paid by a user who notifies you in writing (or by e-mail) within 30 days of receipt that s/he does not agree to the terms of the full Project Gutenberg-tm License. You must require such a user to return or destroy all copies of the works possessed in a physical medium and discontinue all use of and all access to other copies of Project Gutenberg-tm works. - You provide, in accordance with paragraph 1.F.3, a full refund of any money paid for a work or a replacement copy, if a defect in the electronic work is discovered and reported to you within 90 days of receipt of the work. - You comply with all other terms of this agreement for free distribution of Project Gutenberg-tm works. 1.E.9. If you wish to charge a fee or distribute a Project Gutenberg-tm electronic work or group of works on different terms than are set forth in this agreement, you must obtain permission in writing from both the Project Gutenberg Literary Archive Foundation and Michael Hart, the owner of the Project Gutenberg-tm trademark. Contact the Foundation as set forth in Section 3 below. 1.F. 1.F.1. Project Gutenberg volunteers and employees expend considerable effort to identify, do copyright research on, transcribe and proofread public domain works in creating the Project Gutenberg-tm collection. Despite these efforts, Project Gutenberg-tm electronic works, and the medium on which they may be stored, may contain "Defects," such as, but not limited to, incomplete, inaccurate or corrupt data, transcription errors, a copyright or other intellectual property infringement, a defective or damaged disk or other medium, a computer virus, or computer codes that damage or cannot be read by your equipment. 1.F.2. LIMITED WARRANTY, DISCLAIMER OF DAMAGES - Except for the "Right of Replacement or Refund" described in paragraph 1.F.3, the Project Gutenberg Literary Archive Foundation, the owner of the Project Gutenberg-tm trademark, and any other party distributing a Project Gutenberg-tm electronic work under this agreement, disclaim all liability to you for damages, costs and expenses, including legal fees. YOU AGREE THAT YOU HAVE NO REMEDIES FOR NEGLIGENCE, STRICT LIABILITY, BREACH OF WARRANTY OR BREACH OF CONTRACT EXCEPT THOSE PROVIDED IN PARAGRAPH F3. YOU AGREE THAT THE FOUNDATION, THE TRADEMARK OWNER, AND ANY DISTRIBUTOR UNDER THIS AGREEMENT WILL NOT BE LIABLE TO YOU FOR ACTUAL, DIRECT, INDIRECT, CONSEQUENTIAL, PUNITIVE OR INCIDENTAL DAMAGES EVEN IF YOU GIVE NOTICE OF THE POSSIBILITY OF SUCH DAMAGE. 1.F.3. LIMITED RIGHT OF REPLACEMENT OR REFUND - If you discover a defect in this electronic work within 90 days of receiving it, you can receive a refund of the money (if any) you paid for it by sending a written explanation to the person you received the work from. If you received the work on a physical medium, you must return the medium with your written explanation. The person or entity that provided you with the defective work may elect to provide a replacement copy in lieu of a refund. If you received the work electronically, the person or entity providing it to you may choose to give you a second opportunity to receive the work electronically in lieu of a refund. If the second copy is also defective, you may demand a refund in writing without further opportunities to fix the problem. 1.F.4. Except for the limited right of replacement or refund set forth in paragraph 1.F.3, this work is provided to you 'AS-IS', WITH NO OTHER WARRANTIES OF ANY KIND, EXPRESS OR IMPLIED, INCLUDING BUT NOT LIMITED TO WARRANTIES OF MERCHANTIBILITY OR FITNESS FOR ANY PURPOSE. 1.F.5. Some states do not allow disclaimers of certain implied warranties or the exclusion or limitation of certain types of damages. If any disclaimer or limitation set forth in this agreement violates the law of the state applicable to this agreement, the agreement shall be interpreted to make the maximum disclaimer or limitation permitted by the applicable state law. The invalidity or unenforceability of any provision of this agreement shall not void the remaining provisions. 1.F.6. INDEMNITY - You agree to indemnify and hold the Foundation, the trademark owner, any agent or employee of the Foundation, anyone providing copies of Project Gutenberg-tm electronic works in accordance with this agreement, and any volunteers associated with the production, promotion and distribution of Project Gutenberg-tm electronic works, harmless from all liability, costs and expenses, including legal fees, that arise directly or indirectly from any of the following which you do or cause to occur: (a) distribution of this or any Project Gutenberg-tm work, (b) alteration, modification, or additions or deletions to any Project Gutenberg-tm work, and (c) any Defect you cause. Section 2. Information about the Mission of Project Gutenberg-tm Project Gutenberg-tm is synonymous with the free distribution of electronic works in formats readable by the widest variety of computers including obsolete, old, middle-aged and new computers. It exists because of the efforts of hundreds of volunteers and donations from people in all walks of life. Volunteers and financial support to provide volunteers with the assistance they need, is critical to reaching Project Gutenberg-tm's goals and ensuring that the Project Gutenberg-tm collection will remain freely available for generations to come. In 2001, the Project Gutenberg Literary Archive Foundation was created to provide a secure and permanent future for Project Gutenberg-tm and future generations. To learn more about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation and how your efforts and donations can help, see Sections 3 and 4 and the Foundation web page at https://www.pglaf.org. Section 3. Information about the Project Gutenberg Literary Archive Foundation The Project Gutenberg Literary Archive Foundation is a non profit 501(c)(3) educational corporation organized under the laws of the state of Mississippi and granted tax exempt status by the Internal Revenue Service. The Foundation's EIN or federal tax identification number is 64-6221541. Its 501(c)(3) letter is posted at https://pglaf.org/fundraising. Contributions to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation are tax deductible to the full extent permitted by U.S. federal laws and your state's laws. The Foundation's principal office is located at 4557 Melan Dr. S. Fairbanks, AK, 99712., but its volunteers and employees are scattered throughout numerous locations. Its business office is located at 809 North 1500 West, Salt Lake City, UT 84116, (801) 596-1887, email business@pglaf.org. Email contact links and up to date contact information can be found at the Foundation's web site and official page at https://pglaf.org For additional contact information: Dr. Gregory B. Newby Chief Executive and Director gbnewby@pglaf.org Section 4. Information about Donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation Project Gutenberg-tm depends upon and cannot survive without wide spread public support and donations to carry out its mission of increasing the number of public domain and licensed works that can be freely distributed in machine readable form accessible by the widest array of equipment including outdated equipment. Many small donations ($1 to $5,000) are particularly important to maintaining tax exempt status with the IRS. The Foundation is committed to complying with the laws regulating charities and charitable donations in all 50 states of the United States. Compliance requirements are not uniform and it takes a considerable effort, much paperwork and many fees to meet and keep up with these requirements. We do not solicit donations in locations where we have not received written confirmation of compliance. To SEND DONATIONS or determine the status of compliance for any particular state visit https://pglaf.org While we cannot and do not solicit contributions from states where we have not met the solicitation requirements, we know of no prohibition against accepting unsolicited donations from donors in such states who approach us with offers to donate. International donations are gratefully accepted, but we cannot make any statements concerning tax treatment of donations received from outside the United States. U.S. laws alone swamp our small staff. Please check the Project Gutenberg Web pages for current donation methods and addresses. Donations are accepted in a number of other ways including including checks, online payments and credit card donations. To donate, please visit: https://pglaf.org/donate Section 5. General Information About Project Gutenberg-tm electronic works. Professor Michael S. Hart was the originator of the Project Gutenberg-tm concept of a library of electronic works that could be freely shared with anyone. For thirty years, he produced and distributed Project Gutenberg-tm eBooks with only a loose network of volunteer support. Project Gutenberg-tm eBooks are often created from several printed editions, all of which are confirmed as Public Domain in the U.S. unless a copyright notice is included. Thus, we do not necessarily keep eBooks in compliance with any particular paper edition. Most people start at our Web site which has the main PG search facility: https://www.gutenberg.org This Web site includes information about Project Gutenberg-tm, including how to make donations to the Project Gutenberg Literary Archive Foundation, how to help produce our new eBooks, and how to subscribe to our email newsletter to hear about new eBooks.