Sto jisker ethických

by Dr. Alexandr Batěk

BRATŘI A SESTRY!

Když jsem dne 4. dubna 1919 poprvé vystoupil na Staromětskému náměstí a poprvé začal kázati, byla ve mně zprvu úzkost a nejistota. Nebyl jsem jist, jak mne přijmete. Ale šel jsem prostě proto, že jsem k tomu cítil vnitřní poslání. Byl jsem dhodlán mluviti i v tom případě, že se mi dostane výsměchu a potupy. Musil jsem jíti, protože jsem pokládal za svou povinnost, jsa učitelem svého národa, sloužiti mu dla svých nejlepších sil a dla svých nejlepších vědomostí ve svém prázdném čase.

Ale výsledek nebyl takový, jaký jsem v nejhorším případě očekával. Setkal jsem se s porozuměním a slzy lesknoucí se v očích Vašich, když jsem líčil popravu staroměstskou, mne přesvědčily o tom, že správná jest cesta, na niž jsena se dal. Nejen souhlas theoretický, nýbrž i praktická pomoc z Vašich řad se dostavila. A co mn zaráželo, že nebyli to boháči, kteří přispěli hned na počátku na tisk letáků obnosy značnými, nýbrž lidé, kteří jistě peníz ten i jinak mohli použiti. Vzdávám jim tímto vřelý dík. Nikoli za peníz, který darovali, nýbrž za to, že utvrdili ve mně víru v lidstvo, víru v budoucnost našeho národa, jíž jsem měl tolik zapotřebí uprostřea zjevů všeobecné demoralisace a korupce. Oni mne přesvědčili, že ještě národ můj neopustili všichni duchové šlechetní, velí a silní, kteří pomohli mu přetrvati doby nejhoršího útisku. Oni přesvědčili mne, že ještě dnes lze stejně na lidu českém stavěti, jako za dob dřívějších, třeba že — a snad právě proto, že lid tento již jest hodně promíšen vrstvami intelligentními.

A společnost naše vzrůstala. Tytéž milé obličeje, tytéž zářivé zraky čím dále tím častěji se objevovaly, a třeba že jsme zůstali sdružením volným, třeba že svá jména navzájem sotva známe, přece jeden duch vládne námi všemi, všichni chceme dobro svého národa, dobro všeho lidstva a pomáháme si vespolek.

Tak mnohdy jsem podíhou práce již, již klesal. Jda na Staroměstské náměstí, tak často jsem slyšel v hloubi duše hlas posmívající se mé snaze chtíti napraviti národ zkažený, otočinou a vzájemným bojem ztýraný. Ale když jsem tam přišel a když přes špatné počasí mne tam očekávaly známé tváře přicházející tu se zprávou, tu s dotazem, tu s prací novou, anebo jen třeba s oddaným pohledem, tu zaplašeny byly pojednou všechny ponchybnosti a já věděl, já cítili, že stojím nikoli sám, nýbrž mezi svými biatřími a sestrami. Tu věřte mi, jsem Vás všechny vinul duševně k srdci svému, tu jsem Vás libal bo tvář. A Vy jistě jste to vycítili ze slov mých.

Přicházím k Vám dnes s malým dárkem vánočním. Slavnost vánoční jest slavností slunovratu zimníhc slavností ohně. Jako symbol, že noc se svými tisícerými hvězdami postupuje svou vládu dni se svou jedinou hvězdou denní; ode dávna rozsvěcována byla světélka na stromech, tak podobná hvězdám na nebeské báni. Také já Vám obětuji sto světélek, ba jen pouhých sto jisker, s tou nadějí, že všechny neshasnou, nýbrž že některá z nich roznítí zář na místě, kam bude položena.

Sto myšlenek jsem vybral z 25 prvních seteb a spojil je v jedinou knížku. Ale abych Vám umožnil jiskry tyto uplatniti, vydal jsem je vedle vydání knižního ještě na lístcích, jež se dají od sebe odděliti a jež můžete nenápadně někam položiti, kde doufáte, že mohou vyplniti svůj ákol.

Často bychom rádi někomu pověděli, že s ním nesouhlasíme, že nejedná dobře, rádi bychom jej požádali, aby se nad svým jednáním zamysli — ale říci mu to, znamenalo by začíti hádku a vzbuditi jeho hněv. On bude souditi, že jsou to nějaké pohnutky vedlejší, které nás k tomu vedou, vyčte nám nepřátelství a učiní navzdor právě tak, jak jsme si nepřáli. Nuže, tu jest na inístě taková myšlenka neosobní, takový kousek papiru, který snad způsobí, že se zamyslí a řekne si: „Snad přece nemám pravdu“.

Takový lístek ve psaní zaslaný, do zábavy přinešený, příteli do ruky vtisknutý, může způsobiti to, co ani sebe výmluvnější ústa by byla nedovedla pronésti. A co více: Snad ten, který lístek dostane, dá jej opět dále, dá jej tam, kde dle jeho mínění by mohl působiti dobro.

„O pomozte mi rozsévati dobro!“ volal jsem a Vám v první své přednášce. „O pomozte mi rozsévati dobro!“ — volám k Vám i dnes a do rukcu Vám dávám sto zrnek, která mají vykonati své poslání. Žehnám vám, vy zrnka zlatá, jiskřičcky pravdivé! Neshasněte na cestě, nýbrž najděte svou potravu v srdcích lidských a roznětte je láskou ku svému národu, ku všemu lidstvu. Rozlette se po celé naší drahé vlasti a roznětte se v požár hřejivý, který by roztavil všechen led, jenž silnou vrstvou pokrývá všechny šlechetné vlastnosti v srdcích lidských. At tato nestrpí, aby sousedé jejich strádali a trpěli, a necht stane se vlast naše zářným příkladem bratrské lásky a obětovnosti všem ostatním národům.

V prosinci 1919.

ALEXANDR BATĚK

Sto jisker ehických.

Z prvnich 25 seteb vybral Dr. Alex. Batěk.

Máš plné ruce štěstí a nevíš o tom. Bud vlídným a laskavým k svému okolí a uvidíš, kolik dobra tím vykonáš.

Miluj svého bližního jako sebe samého. Miluj sebe a svého bližního právě tak.

Hleď svého zdraví, neboť národ tvůj potřebuje zdravých mužů a zdravých žen.

Vzdělávej svůj rozum, neboť jím můžeš poznati pravdu. A pravda jest to jediné skutečné, čím jsme živi.

Zušlechťuj svůj cit. Buď jemným. Citem nochopíš krásu a dobro. Jím otevřeš si brány štěstí a blaženosti.

Věř jen sobě! Ale napřed se straň takových, abys sobě samému mohl věřiti.

Dobro i zlo jest jako ozvěna. Jednou je vykonáš a třikrát se ti vrátí.

Učme se z dějin. Nepřátelé naši jsou chytří a neostýchají se rušiti dané slovo. Proto nevěřme nikomu než sobě.

Pomoz též zasévat dobro! Není třeba činů hidinských, jest třeba jen zvykati si na dobro.

Každý milý úsměv, každá cenná rada, každé vlídné slovo jest skutkem dobrým. Mnoho slz by bylo setřeno, mnoho bolu zhojeno, kdybys konal takové skutky dobré.

Zvykej vůlí svou chtíti dobro. Dobru nutno jest zvyknouti. Čím častěji vykonáš dobrý skutek, byť byl sebe menší, tím snáze si zvykneš mysliti dobro, chtíti dobro a konati dobro.

Pečuj o svou rodinu. Nezanedbávej jí pro veřejné práce. Neprospěješ vlasti své, když rodiny zanedbáš, neboť z rodin skládá se národ, a jsi-li jeho vlivným členem, dáváš špatný příklad zanedbáváš-li rodiny.

Pečuj o zdraví svých sousedů a ostatních spoluobčanů. Nemocemi svého okolí trpiš sám i tvá rodina.

Pečuj o duševní povznešení svých spoluobčanů. Nevzdělanost tvého okolí způsobí ti mnohé strasti, nešlechetnost a zlá vůle ublíží ti ještě více. Šíříš-li pravdu, krásu a dobro, prospíváš jen sobě samému.

Miluj svou vlast a pečuj o svůj národ; na rozkvětu naší republiky záleží vzrůst každého z nás.

Pěstuj myšlenky všelidské. Jimi i národ tvůj může dosíci rozvoje, jsa jen částí vyššího celku. A zvoláš-li „Slovan“, nechť se ti ozve „Člověk“.

Přispívej k tomu, aby konalo lidstvo své povinnosti ike tvorům ostatním na této zemi, neboť jen rovnováha života na zeměkouií může i životu lidskému zaručiti nerušené trvání.

Nejlepší nápravou zbědovaných poměrů našich jest system odrakouštit a sebe břevychovat.

Jsme příliš rozumní, abychom byli dobří, a příliš špatní, abychom byli úplně moudrými. (Masaryk: Sebevražda.)

Počněme s převýchovou u sebe. Vytrhat musíme všechnu podlost, všechnu ničemnou domýšlivost a ducha otrockého ze svých srdcí s kořínky.

Každý rab se nahoru hrbí a dolů nafukuje. Jeho ničemná otrocká mysl se tím nezmění, počne-li se dolů klanět a nahoru nafukovat.

Heslem pravého bratrství a pravé demokracie budiž Masarykovo: Já pán, ty pán.

Nebuďme gentlemany oblekem, nýbrž gentlemany duchem. Neopuštějme lidu, když nás potřebuje, a styďme se zrušiti dané slovo, byt bylo dáno dítěti.

Jen ten národ jest celým, kde muž i žena mají stejná práva.

Čistý je nejsilnější. (Zola.)

Nezáleží na tom, co sníme, nýbrž co strávíme. (Fletscher.)

Chcete-li si prodloužiti život, střezte se přejídání.

Podvýživa má svůj hlavní důvod v tom, že příliš hltáme a následkem toho málo z toho, co jíme, ztrávíme.

Ve válce pozbyl život na ceně vražděním. Nyní musíme mu opět ceny dodati. To jest možno jedině prací.

Nepokládej jídlo za věc hlavní. Nepokládej jídlo za věc, na níž nezáleží. Střední cesta i v tomto ohledu jest cestou správnou.

Nejez, když nemáš hladu, nejez když jsi unaven, když se hněváš, když se zlobíš, když jsi zarmoucen, vůbec nikdy, když se nemůžeš jídlu plně tělem i duší věnovati. (Fletscher.)

Jídlo má nám býti obřadem, při němž měnime chléb a víno v pravé tělo a v pravou krev syna člověka.

Podrž sousto tak dlouho v ústech, až chut z něho vyssaješ, aby strážce tvého zdraví, smysl chutový, měl čas ti pověděti, zda to, co jíš, ti prospívá, čili nic. Ptej se přírody a ona ti odpoví. —

Chceš tvořiti z potravy své síly, či odpadky pro stoky? Chceš-li první, žvýkej řádně, abys vše řádně ztrávil, dáváš-li přednost druhému, — hltej.

Chceš-li se zhostit chorob, chceš-li omladnout, žvýkej řádně svou potravu.

Lidé nedovedou milovat sebe. Chytráctví a vypočítavost není ještě sebeláskou. Miluj sebe a starej se o sebe. (Masaryk.)

K čemu máš své prázdné chvíle? Abys sebe zničil? Máš-li je jen k tomu, pak je to drahý luxus, který bys si nikdy neměl dovolovat. To raděj nikdy neodpočívej.

Žádalo se kdysi: osm hodin práce, osm hodin k vzdělání, osm hodin odpočinku. Těch prvních a posledních jets již dosaženo. Nezapoměl's na osm hodin prostředních?

První povinností rádců lidu by bylo, aby navykli jej využívati chvil prázdných způsobem ménč nízkým a méně neblahým. (Maeterlink.)

V republice nemá býti jediného člověka, jenž by nepracoval, ani jediného, jenž by žil a tyl na útraty svých bližních, vyjma mrzáky, slabomyslné, starce a děti.

Zahálka není znakem povýšenosti, nýbrž věcí nízkou, odpornou. Kdo je bez práce, má se za to stydět a ne se tím ještě vychloubat.

Láska naše musí býti účinná. Musíme pro bližního něco udělat, musíme pro něho pracovat. Práce je práce drobná, nemilá. To je práce, čeho nikdo neche dělat. (Masaryk.)

My jsme romantikové. Toho romantimsu má každý dost. Chceme býti reky a chceme se honosit velými činy. Čin, ale ne práce. Někdy je potřebí velkých obětí, ale málokdy. (Masaryk.) Práce drobné jest potřebí stále.

Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Nebo kterýmž soudem soudíte, týmž budete souzeni, a kterou měrou měříte, bude vám zas odměřeno. (Nový zákon.)

Věc, jíž nepotřebujeme, jest vždy draze koupena, i tehdy, byla-li zdarma. Vždyť uschování a starost o ni také něco stojí. A to bylo zbytečně vydáno na věc nepotřebnou.

Peníze mají cenu jen tehdy, je-li možno za ně něco koupiti. Čím méně se pracuje, tím méně lze za ně koupiti, tím menší mají cenu.

Proč nemá pro Robinsona na pustém ostrově pytel dukátů žádné ceny? Protože si tam za ně nemůže nic koupiti. Nestačí hromaditi zboží, jest třeba vyráběti, jinak jest bohatství bezcenným.

Práce pozvédá nás nad všednost. Kdežto zahálčivec potřebuje společnosti často velmi nízké, aby mu ušel čas, stačí si pracující muž sám. (Payot.)

Říká-li se: práce jest „svobodou“, není v tom ani trochu metafory. (Payot.)

Svoboda jest bylinka vzácná, která roste jen: kde pravé bratrství vládne, kde lidé cítí demokraticky, kde neříkají si jen ústy „Bratře, bratře“ ale kde cítí v srdci svém, že jsou jednou rodinou.

My všichni jsme v úzkém kruhu rodinném tak rádi malými tyrany. Malí tyrani jsou směšní, ale směšnost tato není veselá, nýbrž smutná. Jak vypadá demokratický národ, skládající se ze samých takových malých, nafouklých tyránků?

V každém roce máme míti vedle dnů všedních i dny sváteční, v každém dni vedle hodin všedních i hodiny sváteční, to jest takové, kdy přímo vnímáme krásy přírodní, byť se nám jevily v kráse lučin a lesů, či v kráse změn světla a stínu, anebo třeba i jen v tlukotu vlastního srdce.

V přírodě nalezneme pramen vší pravdy a krásy. Ale jest třeba se k tomu vychovat, abychom ji dovedli vnímat, Nutno se tak dlouho dívat, až zbystří zrak a — pojednou prohlédneme.

Amen pravím vám, cožkoli jste učinili jednomu z bratří mých nejmenších, mně jste učinili. (N. Z.)

Dovedete se veselit ve chvíli, kdy chudí a nemocní vaši bratři potřebují vaší pomoci?

Víte o tom, že pod tímto světem se veselíčím, hlučícím a tancujícím, jest jiný svět černý, nešťastný a prokletý? Víte že tancujete na sopce? (Armáda Spásy.)

Víte že k ukojení vašich nízkých vášní jest v Praze třeba stálé armády 6000 nešťastných padlých dívek, které do neštěstí strhla nezřízená smyslnost našich mužů?

Naše civilisace ani z daleka není kulturou, pokud se za ní plíží černé stíny bídy, utrpení, nerovnosti sociální a nelásky.

Hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti. (Hus.)

Cesta pravdy jest cestou boje, cestou trnitou, cestou vedoucí přes planoucí hranice, skrz mučírny a hladomorny, a po obou jejích stranách tekou řeky slz a krve nevinně prolité.

Kdož dá jeden haléř pro Boha za svého zdravého života, ten více pána Boha uctí a duši své více prospěje, než by po smrti tolik zlata rozdal, což by se jeho mezi zemí a mezi nebem mohlo obdržeti. (Hus.)

Více platí jeden dobrý skutek za života, než celé nebe po smrti.

V Krista věřiti znamená prostě věřiti ve své vyšší poslání, věřiti v sebe. Krista uvnitř slyšeti znamená poslouchati svých vlastních vyšších vnuknutí, zůstati sobě samému věren.

Chce-li kdo z vás poslání své na tomto světě splniti, musí býti přesvědčen, že jest mu splniti vážný úkol a musí poslouchati svých vnitřních dobrých popudů, které jsou přírodními zákony duševními.

Jsme vědomou součástí přírody a nejvyšším jejím vtělením na této planetě. Odtud vyvěrají naše práva, to nám ukládá i vysoké povinnosti.

Jsme povinni učiniti ze svého života jediné dílo umělecké, dílo pravdivé, krásné a dobré.

Nemudrujme a žijme, ponorme se do proudu života a pozorujme pilně, jaké následky mají skutky naše, jaké následky má svědomitá práce a uvidíme, že jen tak lze pochopiti smysl života.

Budeme-li pracovati, uvidíme, že je nás tu třeba, že na naší práci závisí blaho našich nejbližších, bytostí s naším srdcem spjatých, lidu našeho, vlasti, lidstva celého i zdar vzdálené budoucnosti.

Pro ty, jichž cesta nezanechává stop, pocit, že život je utkvělým nereálným klamem, stává se nesnesitelným. Ten pocit jest neodvratný u zahalečů, světáků, všedních politiků, krátce u všech těch, jichž práce nezanechává makavých výsledků. (Payot.)

Kdo nemá co dělat, má čas na to, aby žvýkal a přežvykoval svoje drobná protivenství. Toto přežvykování neživí ducha, ale ničí jej. (Payot.)

Lidé, kteří pracují jen tolik, aby se neřeklo, že nic nedělají, a za tuto svou práci vyžadují nepoměrných platů, jsou ve skutečnosti lenoši. Schází jim pravé vzdělání, schází jim vědomí, že práce jest potřebí nejen vlasti, nýbrž i jim samým.

Člověk nepracující zhyne. Příroda jej potrestá. Každý sval, jehož se neužívá, zakrní. A tak i každý jedinec, který v životě se neuplatňuje. Příroda si tak pomáhá od neplodných příživníků. Co nepracuje, musí zahynout.

Příroda ničí stejně zahálčivé národy, jako zahálčivé jednotlivce. Lépe by nám bylo bývalo zhynouti v tom strašném zápolení, než abychom teď zhynuli vinou vlastní.

Činy nesobecké mají pro celý život lidský mnohem větší význam praktický, než činy sobecké.

Přál bych si, aby bylo všeobecně známo, že v morální síle, jakkoli jest nevyzpytatelna a neměřitelna, přece právě tolik jest peněžní hodnoty, jako ji představuje běžná mince. (Ruskin.)

Musí konečně býti poznáno, že pravé žíly zlata jsou barvy purpurové a že ne v kamení, ale v mase mohou býti nalezeny, a že poslední cíl všeho bohatství jest vytvoření lidského tvora s plecemi jak nejvýš možno širokými, jasnýma očima a veselým srdcem. (Ruskin.)

Bez ideálů není možno žít. Národ bez ideálů nemá již práva na život, nemá tu co dělat.

Nemysli o sobě špatně a nízce, nepovažuj se za slabého a nedokonalého. Kdo si uvědomil svoji božskou podstatu, k tomu nemají přístupu ani chudoba ani nezdar. Bude z nás to, co myslíme. (Marden.)

Věřme ve své poslání a budeme konat zázraky. A tyto zázraky musíme vykonat. Musíme z lidu, válkou zkaženého, vykřesat opět chut k žívotu, musíme jej přimět, aby počal sebe hledat a aby sám sebe také nalezl.

Ještě k velkým věcem jest povolán národ náš. A k těmto velkým úkolům jej připraviti, jest naší úlohou, jest naším posláním.

Atheistou je ten, kdo nevěří v sebe sama. (Swani Vivekananda.)

Myšlenka je matkou činu. Proto jest třeba ovládati své myšlenky, abychom se stali pány svých činů.

Všemu lze zvyknout i nemoci, i zdraví. Také řádné práci třeba jest zvykat, a abychom zvykli, nutno jest řádně pracovat.

Musíme se tělesně i duševně přeroditi. — Musíme svléci člověka starého a obléci roucho nové. Můžeme to učiniti v nejhmotnějším i nejduchovnějším slova smyslu. My můžeme a jsme povinni tak učiniti.

Nežeňme se za hesly. Trochu méně nadšení a více přemýšlení a vytrvalosti jest potřebí.

Co bylo, již nikdy nebude. Co se stalo, odestáti se nemůže. Můžeme jíti nahoru, dolů, na pravo, na levo, ale nikdy ne zpět. Kdo se ohlédne, zkamení. Čas se nevrací.

Pochopme jednou, že již nejsme nemyslícím stádem, a že nesmíme spoléhati na osud, že nás někam zavleče. Zmocněme se sami vesel a počněme sami říditi lodku svého života.

Nezáleží na tom, odkud jsme přišli, nýbrž na čněme sami říditi loďku svého života. tom, kam jdeme. Ať byli rodiče naši velmoži či prostými chalupniky: na naší práci záleží náš život.

Svoboda není něco, co by nám samo mohlo spadnout do klína. Svobody nutno jest si vybojovat. Beřte ji! Tam jest! Ale zaplatiti za ni musíme.

Život jest vážná věc a v životě nejvážnějším jesi náboženství t. j. jak člověk chápe sebe a svůj poměr k veškerenstvu, Bohu. (Tolstoj.)

Neznásilňujme nikoho a nedejme se od nikoho znásilňovati. Těžce jsme si své svobody dobyli. Važme si jí. Zachovejme si ji a nebeřme jí nikomu. Kdo svobodu béře, ztrácí ji sám. Otrokář i otrok stejně budou nevolni.

Jestliže se máš za vyšší typ, anebo jestli jim dokonce jsi, tož ti pravím, že suma takových výšek dává společenské minus. (Sienkiewicz.)

Děti lidí bohatých jsou hodny politování. Nenaučily se znáti cenu lidské práce, nevědí, jak chutná vlastnoručně vydělaný kus chleba. Stávají se bezradnými a zapadají ve víru života.

Neprospívají dětem svým rodiče, kteří jim tolik odkazují, aby celý život pracovati nemusily. Více by jim prospěli, kdyby je naučili pracovati a své přebytky odevzdali tomu, komu náleží, lidu svému a všem, kteří jich potřebují.

Stát jest srdcem, jehož tepem se udržuje sociální organismus.

Civilisace přivodí dělbu práce, dělba práce potřebuje organisace. Organisace vyžaduje podřízení se zájmům celku.

Vidíš-li zlo, hleď je napraviti. Hubováním to nespravíš. Jen ten hubuje, kdo je líný sám přiložiti ruku k dílu.

My musíme si svůj demokratismus uvědomiti, musíme si zvyknout demokraticky myslit. Pak teprve bude možno, aby mezi námi byla pravá a skutečná láska k bližnímu.

Nebuď milostpánem ani milostpaní, nejsi z jiného těsta, než tvůj sluha.

Není vždy největším bláznem ten, kdo za blázna je pokládán.